(zf) Slovinsko 2019

První letní den žádný zvrat počasí nepřinesl, ráno slunce zářilo a předpovědi byly od 24 do 27 nejvýše. Vyjeli jsme na kolech do Čezsoče, z kempu nejprve po silnici a po 4 km přes visutý most na levý břeh. Tudy jsme se vraceli před pár dny, tentokrát jsme si ale vodopád Boka z odstupu prohlédli a vyfotili všichni. Od mostu u Logu Čezsoče jsme ale pokračovali dále po levém břehu po štěrkové cestě, údolí se stáčelo od západu na jihovýchod a z široké nivy u Bovce se opět zužovalo. U mostu nedaleko Srpenice, kde jsme se obraceli zpět, už bylo strmé a zarostlé, k mostu jsme scházeli po schodech, i když je zavěšen dost vysoko nad hladinou. číst dál

Včera jsme dlouze debatovali o dnešní pěší túře, problém Julských Alp tkví totiž v tom, že pro turisty našeho (rozuměj zejména mého) typu jsou ve vrcholových partiích většinou příliš náročné. Sedláčci tu před lety nachodili hodně, tak si vzpomněli na Prisojnik, dosažitelný z Vršiče. Neplánovali jsme dojít na vrchol, na maximum možného vypadalo skalní okno pod vrcholem Kraj sten asi 250 výškových metrů pod Prisojnikem. Ráno bylo krásné, v 10 hodin bylo v kempu 22 stupňů. Musím podotknout, že kemp je jen asi 450 mnm (já někomu říkal po telefonu 700, tak pardon), takže když jsme příjeli na Vršič do 1600 mnm, bylo už jen 17 stupňů, ideální počasí.  číst dál

Na dnes Slávek připravil krátkou cyklistiku v okolí kempu, výjezd k Domu Dr. Konstantina Juga na konci údolí Lepenjice, levostranného přítoku Soče, u jehož ústí je náš kemp. Je to jen asi 7 km po úzké asfaltce, ale vytrvale do kopce, místy prudkého, celkem necelých 300 m stoupání. Dopoledne slunce svítilo, takže jsme byli vděční za každý stín, poslední třetina cesty už vedla převážně lesem. Měli jsme obavu, jestli bude restaurace otevřená, nakonec jsme byli potěšení, protože dokonce nabízela teplá jídla, což jsme rádi využili. Dolů jsme sjeli rychle, i když se muselo dost brzdit, spád byl místy velký a hlavně nebylo moc vidět do zatáček.  číst dál

Predpověď deště na dnešek odpoledne vypadala ráno dost nepravděpodobně. Slunce zářilo z modré oblohy a v 9 hodin bylo 25 stupňů. Vyjeli jsme autem proti proudu řeky do Trenty, nejprve jsme nakoupili a pak našli parkování u kempu nad vesnicí. Chvíli jsme hledali cestu na most, který nás přivedl na turistickou stezku lesem proti proudu po pravém břehu řeky. Lesní stín se stále hodil, i když se začaly objevovat první mraky. Po asi dvou kilometrech jsme kus pokračovali po silnici a pak přešli visutou lávku a stoupali prudkým svahem  směrem k Vršiči. Kousek jsme sešli protisměrem po silnici a odbočili na silničku vedoucí k chatě u pramene.  číst dál

Na dnešek předpovědi slibovaly mírné ochlazení a odpolední srážky s rizikem bouřek, na další dny pokračování tohoto trendu. Ochlazení vítáme, s bouřkami musíme počítat, takže jsme ráno zavírali či přivírali okna a schovávali věci zvenku. Na zvolenou trasu po zajímavostech kolem nedalekého města Bovec jsme proto vyjeli trochu později, převedli jsme kola po visuté lávce na levý břeh Soče a vyjeli po proudu. Po pár kilometrech jsme museli přejet na pravý břeh a pokračovat po silnici, dokud jsme neodbočili doprava k údolí Koritnice. Hned vzápětí se naplánovaný výjezd z vesnice do lesa ukázal neprůchodný, druhý pokus už vyšel a moc energie jsme neztratili. číst dál

Dnešek byl dnem velkého přesunu, museli jsme se s karavany dostat přes hory do údolí Soče, navíc jsme se rozhodli vynechat bližší kemp v Kobaridu a jet až do Soče. Měl jsem pečlivě připravenou objízdnou trasu po širších silnicích, nejprve téměř opačným směrem do Kranje a pak přes hory na Železniki. Ráno jsem cíle vložil do Waze a zkontroloval nalezenou trasu k plné spokojenosti. Pak jsme sbalili, zaplatili a v počínajícím vedru vyjeli. Nejeli jsme po dálnici a poměrně překvapeni jsme překonávali hluboká údolí řek v místech, kde jsem očekával víceméně rovinu.  číst dál

O dnešní trase jsme dlouho debatovali, upravovali ji a sledovali počasí. Důvodem byly velký výškový rozdíl bezmála 800 m a horko v posledních dnech. Na Pokljuku jsem se ale podívat chtěl a ostatní přesvědčoval. Museli jsme popojet auty do Sredni Vsi a hledali parkování, nakonec jsme nechali auta na parkovišti na kraji vesnice a vyrazili do startovacího bodu ve středu vesnice, kde začínalo dlouhé stoupání. Hned na začátku přišlo důrazné vysvětlení, jak tu chápat "čárkovanou" cestu na mapě. Chtěl jsem nás ušetřit zbytečného sjezdu za vesnici a stoupání zpět. Se strmostí cesty jsem počítal, ale se skalnato-kamenitým povrchem už ne, takže jsme hned zpočátku 3/4 km tlačili.  číst dál

Dnes jsme po ránu opět vyrazili k lanovce areálu Vogel v Ukanci, jen jsme tentokrát jeli autem. U turniketů byla v 10 hodin dlouhá fronta, z níž významná část hovořila česky. Lanovka uveze 80 lidí, což nestačilo, museli jet ještě jednou. Na horní stanici jsme se chvíli kochali prvními výhledy na Triglav a pak odkráčeli k asi 200 m vzdálené čtyřsedačkové lanovce na Orlove Glave. Ostatní lanovky nejsou v létě v provozu. Lanovka jela v samoobslužném módu sníženou rychlostí, takže jsme se mohli rozhlížet na všechny strany beze spěchu.  číst dál

Ráno jsme se sbalili a od jezera Bled zamířili k 25 km vzdálenému jezeru Bohinj, které leží blíž horám. Přesněji řečeno do kempu Danica v Bohinjské Bystrici, asi 5 km pod jezerem na řece Sava Bohinjka. Po zabydlení a obědě jsme na kolech vyjeli po cyklostezce k jezeru, kde na první pohled zaujme kostel sv. Jana Křtitele. Cestou se nám otevřel hezký pohled na masiv Triglavu. Pak  jsme pokračovali podél jezera většinou po stezce pro pěší vedle silnice až do Ukance k lanovce areálu Vogel, kterou chceme využít pro pěší túru v příštích dnech. Prozkoumali jsme jízdní řády a mapy a pak už jsme se stejnou trasou vrátili do kempu, protože se blížil večer.  číst dál

Dneškem pokračují improvizace, vymysleli jsme si, že k Pokljucké soutěsce pojedeme na kole. Cestu tam jsem tlačil mimo běžné silnice, což jako vždy zvýšilo převíšení i stoupání. Odměnou nám byla nečekaná a velmi milá hospoda v osadě Zaboršt, kde jsme si prostě museli dát i druhé pivo případně radlera. Laško nám napodruhé už nepřipadalo tak sladké, nejspíš si ho oblíbíme. Dále už naštěstí stoupání úbylo a k parkovišti pod soutěskou jsme dojeli rychle. číst dál

Dnes máme proti předběžnému plánu další změnu, rozhodli jsme se vypustit cyklotrasu na Bled a přejet tam se vším všudy do kempu, který jsem původně vynechával. Mělo to být jen asi 30 km, jedna objížďka to prodloužila jen nepatrně. Do kempu Bled přímo u západního břehu jezera jsme dojeli a bydlení stavěli stále ještě ve vedru, ale bylo cítit blížící se bouřky, předpovědi tvrdily totéž. Trochu jsme bojovali s tvrdým terénem, do kterého šly špatně zatloukat i železné kolíky, natož mé plastové, takže jednu tyčku přístřešku mám přivázanou k zadnímu kolu Peugeotu. číst dál

Na dnešek jsme přesunuli pěší túru plánovanou z průsmyku Vršič na Malou Mojstrovku. Vyjeli jsme autem po úzkých a strmých serpentinách do průsmyku, zaparkovali a chystali se vyrazit. Společnost nám kromě turistů a motoristů dělalo stádo ovcí, považujících za svou zájmovou sféru i silnici. Vybírali jsme si ze dvou tras na vrchol a bohužel zvolili tu, kterou jsem navrhoval já. Zpočátku žádný problém nebyl patrný, vystoupali jsme asi 200 m do sedla, ale potom jsme v traverzu pod stěnou nejprve tušili a posléze se utvrdili v tom, že zvolená trasa je ve druhé části náročná ferata, na kterou jsme neměli výbavu ani chuť. Proto jsme po přechodu velkého sněhového pole museli změnit plány. číst dál

První celodenní cyklotúra směřovala údolím na západ až do Itálie. Projeli jsme Kranjskou Gorou, kde jsme nakoukli do kostela krátce po nedělní mši. Podél zdejšího lyžařského areálu jsme pokračovali až k obci Podkoreň, kde jsme odbočili na jih do údolí, kde jsme chtěli vidět zdejší mamutí můstek pro lety na lyžích. Hned za odbočkou jsme narazili na poutač labyrintů a nechali se zlákat. Jde sice jen o bludiště naznačená kameny na zemi v lese, ale několik jsme jich prošli. Po lesní cestě stoupající velmi proměnlivým sklonem jsme vystoupali k lyžařským můstkům a chvíli pozorovali trénink na těch menších s umělou hmotou a adrenalinové sjezdy po laně z toho největšího.  číst dál

Druhá část cesty proběhla hladce, kolem poledne jsme už budovali první tábor v kempu Špik v Gozdu Matuljek kousek za Kranjskou Gorou. První den zejména já zjišťuji, co nemám (kolíky na stojan satelitu), co nemůžu najít (náplasti na ještě doma nařízlý prst) nebo co neumím (najíždět moverem na vyrovnávací klíny). Vše se ale zdárně vyřešilo, rezervní kolík půjčený od Slávka stačí, náplasti mají děvčata a moveru pomohla lidská tlačná síla. Mohli jsme proto ještě dnes vyjet poprvé na kolo, vybrali jsme údolí vedoucí pod průsmyku Vršič.  číst dál

Letošní hlavní výprava s karavanem začíná o 2 týdny dříve než obvykle, protože koncem června do Prahy zavítá Phil Collins a u toho Aruš nemůže chybět. Na cíli jsme se shodli poměrně rychle, my jsme Slovinskem dosud vždy jen projížděli na cestě do Chorvatska a Sedláčci ho sice mají projeté hodně, ale rádi se tam po delším časem vrátí. Spoustu věcí proto nebylo třeba vyhledávat, jmenovitě třeba průsmyky nevhodné pro průjezd s bydlíkem. Pro cestu tam jsme zvolili trasu přes Semmering, přes Graz jsme totiž jeli už mnohokrát, je to kratší a chybějící kus dálnice karavan nezdrží tak významně. Rakousko-slovinský vysoký pohraniční hřeben jsme se rozhodli objet až přes italské Tarvisio. Protože Aranka šla ještě v pátek dopoledne ordinovat, rozdělili jsme cestu na dva dny.  číst dál