Dneškem pokračují improvizace, vymysleli jsme si, že k Pokljucké soutěsce pojedeme na kole. Cestu tam jsem tlačil mimo běžné silnice, což jako vždy zvýšilo převíšení i stoupání. Odměnou nám byla nečekaná a velmi milá hospoda v osadě Zaboršt, kde jsme si prostě museli dát i druhé pivo případně radlera. Laško nám napodruhé už nepřipadalo tak sladké, nejspíš si ho oblíbíme. Dále už naštěstí stoupání úbylo a k parkovišti pod soutěskou jsme dojeli rychle.
Pokljuška soteska, jak zní originální název, není na rozdíl od soutěsky Vintgar cílem hromadných zájezdů. Na parkovišti stálo několik aut, naše kola byla první. Do nejzajímavějších míst se dojde asi kilometrovým údolím, pěkně k vidění jeskyně, skalní most, cesta po galerii zavěšené na skále i průchod strmou vysokou a úzkou štěrbinou. Při návrat začalo pršet, ale jen občas a trochu, takže jsme se vždy jen někde schovali a zakrátko pokračovali tentokrát po silnici zpět k Bledu a do kempu na pozdní oběd.
Po jídle jsme se na chvíli přemístili na pláž a vykoupali se, chladná voda byla osvěžující. Navečer jsme pak ještě objeli jezero na kolech. Bylo to asi 7 km převážně po pobřežní promenádě mezi pěšími, spousta turistů, zejména Číňanů. V kempu je také plno (převažují tradičně Holanďané, ale i Češi se najdou), dnes byla před závorou cedule, že je plně obsazeno. Zítra odjíždíme do Bohinjske Bystrice, tam snad plno nebude, pojedeme dopoledne.
2024 ©