(zs) Slovensko 2015

Tentokrát publikuji závěrečný přehled celkem brzy, protože jsem ho stačil připravit už během dovolené, jen jsem nedokázal na mobilním připojení protlačit tracky do Google Maps. Doma to šlo celkem hladce, jakmile jsem dokázal obejít prokletí chyby známé už z Andalusie: "Došlo k chybě, můžete pokračovat, ale data mohou být ztracena." Kvůli limitům Google Maps jsou trasy rozdělené do tří map: číst dál

Včera jsme definitivně zavrhli přejezd jinam a na dnes vybrali okruh po značených cyklostezkách do Podbanského přes Liptovskou Kokavu a zpět přes Račkovou. Ráno bylo chladno, došlo na teplejší oblečení. Foukal čerstvý západní vítr, který nás při jízdě převážně do kopce sympaticky podporoval. Hned v Pribyline Slávek opravoval měknoucí zadní kolo, příčinou byl vytržený ventilek a ani nová náhradní duše nešla napumpovat. (Později jsme zjistili, že v ní byla velká díra.) Druhá náhradní duše už zafungovala, takže po půlhodince jsme pokračovali dále. číst dál

Na dnešek (čtvrtek) jsme vybrali ze dvou túr, co jsem narychlo připravil, tu z Vyšné Boci směrem k Ďumbieru. Přejezd autem byl krátký, asi 25 km, takže už kolem půl jedenácté jsme vycházeli po žluté směrem na Bocianské sedlo. Zpočátku cesta stoupala celkem mírně, na konci doliny do sedla se pak pěšina klikatila strmě. V sedle mi iniciativní účastníci zájezdu (=Sedláčci) prodloužili trasu, místo traverzu zpět přímo na Kumštové sedlo po zelené jsme se na hlavní hřeben dostali traverzem dál po žluté směrem k Ďumbieru na sedlo Králička.  číst dál

Na dnes, tedy středu, jsme program opět trochu improvizovali. Připravenou trasu do Mikuláše jsme maličko pootočili do Liptovského Jána, cílem bylo tamní termální koupaliště. Vyjeli jsme trochu obchvatem z Vavrišova na severozápad a u Jamníku se stočili k jihozápadu na Podtureň. Tam jsme postupně podjeli či přejeli dálnici, železnici i státní silnici a přes visutou lávku nad Bílým Váhem mířili k cíli. číst dál

Dnes (v úterý) jsme chtěli udělat menší túru v oblasti Chopku s podporou lanovky. Cenová politika zdejšího provozovatele lanovek nás však zmanipulovala, jednotlivá jízdá z Jasné (Biela Púť) nahoru na Chopok stojí totiž 16 €, jízdenka tam a zpět až na Srdiečko 19 €. No nekupte to. Tím pádem jsme škrtli sestup dolů a chtěli zařadit hřebenovku Ďumbier a zpět, to se však ukázalo nereálné časově. číst dál

Pondělní program vznikl ze Slávkova momentálního nápadu jet na Štrbské Pleso vlakem s koly a zpátky na kole. Nejprve jsme to nebrali moc vážně, ale po konzultaci s webem Železničnej spoločnosti Slovakia došlo na relizaci. Nejprve jsme sjeli asi 7 km do Liptovského Hrádku po cyklostezce vedoucí přímo kolem kempu. Při koupi jízdenek jsme se snažili získat informace, kde nastoupit do vlaku, ale moc jsme nepochodili. ("Ak má vlak zvláštny oddiel, je označený piktogramom bicykla, ak nie, nastupujte na obidvoch koncoch vlaku.") číst dál

Nedělní program byl poměrně nezajímavý, přejeli jsme z narvaného kempu u Červeného Kláštora do příjemně poloprázdného u Vavrišova, kde jsme už nocovali cestou na východ. Pro zpestření jsme jeli horem přes Lomnici a Smokovce na Podbanské. V kempu nejen není WiFi, ale i mobilní data chodí zoufale, za internetem i pivem jezdíme do krčmy U žandára, točí tu Březňáka. Je to komplikace, tak prosím promiňte zpoždění. číst dál

Včera se kemp zaplnil tak, jak jsem ho ještě neviděl. První slovenský prázdninový a český prodloužený víkend se spojily se slunečnou předpovědí, takže to tu začíná připomínat Vltavu. My jsme si na sobotu naplánovali pěší výlet na Tři koruny na polské straně prielomu a byli připraveni na náročnější terén a klid ve skalách. Už od rána pražilo sluníčko a strmou, ale udržovanou cestou od Sromowců jsme se zpočátku potili téměř sami. Časem lidí přibylo, ale to pravé ořechové přišlo až po asi polovině cesty nahoru v sedle, kam vede z druhé strany cesta od Kroscienka, odkud už se nahoru sunuly davy. číst dál

Dnes (v pátek) nás ráno před šestou vzbudilo zatloukání kolíků a halekání. Vodáci z českého autobusu kolem nás budovali stanové městečko a s naším spánkem si hlavu nedělali. Sice jsme pak ještě usnuli, ale za moc to už nestálo. Po nočních 9 stupních byl nárůst teploty poté, co se slunce dostalo nad koruny stromů, opravdu působivý. Protože děvčata byla na nákupu, vyjížděli jsme až před polednem a to už bylo horko. číst dál

Cestou do Pienin jsme se zastavili v Dukelském průsmyku, já tu sice byl mnohokrát coby žák prešovské ZDŠ, ale zbytek expedice se tam podívat chtěl, když už nás sem cesta zavedla. Je znát, že už sem nejezdí povinné hromadné výlety, takže na parkovištích u silnice nestojí autobusy, ale kamiony. Vlastní památník je udržovaný, přibyl tu dřevěný kříž, u cesty k rozhledně (dostavěné krátce po mém přesídlení do Čech) je moderní plastika, chodníky ale zarůstají a lampy u nich jsou rozbité a vykradené. číst dál

Dnešní (středeční) pěší výlet jsem už připravoval pečlivěji, takže jsem včas odhalil, že trasa doporučená kempařem se délkou vyrovná pondělí a převýšením příliš nezaostává. Proto jsme na Morské oko nevyšli z kempu, ale dojeli autem do Zemplínských Hamrů. Tam jsem ještě udělal jednu změnu na radu místní informátorky kvůli těžbě kamene, takže trasa se nakonec proměnila v typ pořád-tam-a-zpět: Zemplínske Hámre - sedlo - Sninský kameň - sedlo - Morské oko - sedlo - Zemplínske Hámre, měřila asi 13 km a stoupala asi 800 m. číst dál

Dnes (úterý) jsme poprvé vyjeli na kolech. Z připravené okruhu kolem oblasti přehrady Starina jsme udělali trasu typu tam-a-zpět, protože jsme si včera autem prohlédli část vedoucí po hlavní silnici a přes dvě sedla, jež nás nijak nelákala. Autem jsme popojeli ke hrázi přehrady a vyjeli podél přehrady. Nebyla to ale žádná rovinka, jen stoupání nebo klesání. Přehrada je zdrojem pitné vody pro velká východoslovenská města, takže se v ní nekoupe a k vodě se dalo sejít na jediném místě.  číst dál

Neplánovitost pokračuje, ba dokonce graduje. Původně jsme dnes, tedy v pondělí, chtěli vyrazit na kola přímo z kempu, nakonec jsme jeli autem na pěší túru do 45 km vzdálené Nové Sedlice. Neměl jsem to moc připravené, měnil jsem původně navrženou trasu a přehlédl jsem se. Navíc žádné dostupné mapy neodpovídají aktuálnímu značení v terénu. Výsledkem bylo, že jsme místo odhadovaných 12 ušli 20 kilometrů celkem náročným terénem. číst dál

Ráno jsme zamířili do Sniny, jeli jsme zase jednou mimo dálnici po staré silici číslo 18, po které jsme jezdívali z Prešova, takže vzpomínky byly ještě častější než jindy. Zastávku jsme udělali jen jednu po klikatém stoupání na Branisko, Prešov jsme tentokrát jen projeli a pokračovali po další silnici mého mládí až do Strážskeho a tam odbočili na sever. Kemp u Sniny je v oblasti zvané Sninské rybníky a je také z kategorie postarších, ale celkem příjemných. číst dál

Letos se často odchylujeme od tradic. Platí to i o této letní karavanové dovolené, její hlavní charakteristikou je myslím minimální plánování. Teprve před třemi týdny na Dářku jsme definitivně škrtli Německo i Polsko a dohodli se na Slovensku. A podrobnější plán jsme téměř neřešili, já jsem jen navrhl Poloniny (poblíž polsko-ukrajinsko-slovenského trojmezí) a Slávek Pieniny (loni prozkoumané z pohledu vodáka), pak jsme každý našel pár kempů. Já zavzpomínal nad mapou na dětství, ale na obvyklou přípravu cyklistických a turistických tras jaksi nezbylo. číst dál