Včera se kemp zaplnil tak, jak jsem ho ještě neviděl. První slovenský prázdninový a český prodloužený víkend se spojily se slunečnou předpovědí, takže to tu začíná připomínat Vltavu. My jsme si na sobotu naplánovali pěší výlet na Tři koruny na polské straně prielomu a byli připraveni na náročnější terén a klid ve skalách. Už od rána pražilo sluníčko a strmou, ale udržovanou cestou od Sromowců jsme se zpočátku potili téměř sami. Časem lidí přibylo, ale to pravé ořechové přišlo až po asi polovině cesty nahoru v sedle, kam vede z druhé strany cesta od Kroscienka, odkud už se nahoru sunuly davy.
Na úplný vrchol vedou desítky metrů dlouhé kovové schody, po kterých se posunovala asi čtyřicetiminutová fronta. Chvilku jsme váhali, jestli to nevynecháme, ale shodli jsme se, že by to byla škoda. Rozhled to pak byl opravdu impozantní a za to čekání určitě stál. Dolů jsme pak šli jinudy, kde jsme už naštěstí byli téměř sami, zvlášť po odbočení zpět do Sromowců. Až dole pod lesem jsme zjistili, že v lese bylo teplo ještě celkem příjemné, na slunci byla opravdu výheň, ulevilo se až od mostu, kde začalo foukat.
Na tábořišti přibylo ještě hodně stanů i autobusů, ačkoli se to ráno nezdálo možné. To nás nakonec přesvědčilo, že úvahy o prodloužení zdejšího pobytu nemají smysl, zítra odjíždíme.
Dnešní fotografie
2024 ©