Období: červenec 2013

S mírným zpožděním přidávám závěrečné shrnutí. Autem jsme celkem ujeli každý asi 1500-1600 km, z toho jen 700-800 km je příjezd a odjezd (to je velká výhoda Rakouska). Na kole jsme najezdili každý 250-300 km, k tomu kolem 50 km pěšky, nastoupané metry jsou v tomto terénu spíše odhadem, 3900 m na kole a 2200 m pěšky (upravené údaje z plánovaných tras). Standardním turistickým atrakcím jsme se spíše vyhýbali, svezli jsme se jednou historickou zubačkou a navštívili jedno město. číst dál

Jsme doma, cesta proběhla hladce, jen v Budějovicích jsme museli pomalu projet kordonem policistů, číhajících zřejmě na nehodné demonstranty. Vyjeli jsme před desátou a po čtvrté odpoledne byli v Bašnicích. Teď už jsme v Hořicích po dobré večeři s Kubou a Lenčou, Aruš má prý už ze dvou třetin i vypráno. číst dál

Se slzou v oku jsme ráno zamávali kempu Temel, strávili jsme tam příjemný skoro týden. U místní firmy "topení všeho druhu" jsme vyměnili starou prázdnou propanbutanovou láhev za novou plnou, čímž jsme se stali opět zcela nezávisle provozuschopní. Vyrazili jsme zpět do Grossramingu, abych si i já užil krásy cyklostezky po zrušené dřevařské železnici, kterou jsem před dvěma týdny kvůli zlomené přehazovačce musel oželet. Kempová paní z obecního úřadu nás vítala jako staré známé, ani vztah zdejších "stálých" k nám "putovním" se nezměnil. Bydlíme o pár metrů dál, naši aktuální sousedé nám pro jistotu ani neodpovídají na pozdravy (po dvou pokusech jsme to pro dnešek vzdali, ráno možná zkusím třetí). číst dál

Ráno jsme zamávali Sedláčkům a přemýšleli, co stihnout poslední den v Solné komoře. Zvolili jsme výjezd k jezeru Vordere Gosausee. Známý Ewige Wand (turistickou stezku zasekanou i proraženou do skály) nad Bad Goisernem jsme si ale také nenechali ujít, cestou do Gosau jsme dojeli autem co nejblíže a zajeli se tam alespoň podívat. Celkem charakteristické bylo, že všech 7 lidí, které jsme tam postupně potkali, byli Češi na kolech. číst dál

Ráno jsme řekli túře ano! Vám musím objasnit, že jde o skalnatý masiv Trisselwand, který opravdu strmě ční více než kilometr nad jezerem, ale ze strany na něj vede turistická trasa. Že to nebude žádná legrace, nám bylo jasné, detaily jsme si našli na bergfex.at, takže malověrní (tj. já) počítali se záložní variantou vedlejšího kopce Tressenstein poloviční náročnosti. číst dál

Dnes jsme se poprvé dostali do soukolí turistického průmyslu, jeli jsme do St. Wolfgangu u Wolfgangsee, údajně nejhezčího jezera Sazkammergut, odkud vede stařičká zubačka s parními lokomotivami do výšky přes 1730 m nad mořem pod vrchol Schaffberg. Závěr cesty nám zpestřila paní Garminová, vymysela úžasnou zkratku po uzoučkých asfaltkách přes velký kopec. Evidentně jsme nebyli první, na trase byla značka ve smyslu "Zákaz vjezdu GPS" a o kus dál dokonce (viditelně improvizovaný) zákaz vjezdu všech vozidel. Že jsme ve správné turistické destinaci, jsme poznali podle velkých parkovišť a přítomnosti skupin japonských a čínských turistů. číst dál

Na dnešek mi poprvé mužstvo škrtalo v trase, po nerozhodném hlasování jsme nakonec vypustili kopcovatou část trasy do Bad Mitterndorfu a nahradili ji návratem do kempu, takže odpadlo i ježdění auty. číst dál

Ráno jsme si zavezli jedno auto do Bad Goisernu, abychom si ušetřili odpolední návratový kopec. Tím se z Blaa Alm Runde stala příjemná záležitost, na asi 30 km jen 300 m stoupání a dlouhatánský sjezd z Blaa Alm do Bad Ischlu. Počasí ráno jako obvykle nádherné, dokonce se z mlh a mraků vynořily celé masivy Dachsteinu a Ahornkogelu. číst dál

Hned na úvod omluva za včerejší nepřesnost, Altaussee se opravdu píše se dvěma "s". číst dál

V noci a ráno opět vydatně pršelo, včerejší oprava byla evidentně provedena kvalitně, Aruš byla v suchu. Balili jsme v dešti a pršelo ještě cestou k Salzburgu, v kempu v Kopplu jsme ale stavěli už bez deště. Po obědě jsme naložili všechna kola do jednoho auta a vyjeli do Salzburgu. Zaparkovali jsme asi 2 km od centra a pokračovali kolmo. Cyklistika v páteční odpolední městské špičce je specifická disciplína, ale máme už něco za sebou, takže víme, kdy je bezpečnější tvářit se jako chodec. číst dál

Noční liják byl hodně vydatný, ráno jsme opravovali menší zatékání okenním kováním, Aruš měla mokro v nohách postele. Mokré skončily i věci zapomenuté v brašničkách na kolech zaparkovaných na střeše, Aruš pak sušila bundu a další textil za jízdy. Prostě Aruš má pořád nějaké problémy s vodou. číst dál

Dnes jsme měli dost komplikovaný program. Spali jsme jinde, než jsme původně měli, takže jsme museli popojet auty i ráno, odpolední popojetí bylo v plánu kvůli nechutným cenám v kempech kolem Schladmingu. Takže jsme se komplet přesunuli do Öblarnu a jedním autem pak do Pichlu (kolegové lyžaři znají). číst dál

A jak jsme včera vyhlásili, tak jsme dnes učinili, tudíž skoro nemáme, o čem bychom psali. Opustili jsme Forstgarten, cestou v Liezenu koupili nový schůdek k ježčímu bydlíku (překvapivě jsem ho nerozšlápl já) a operativně změnili kemp na Putterersee. Ten je díky jezerní plážičce pro nicnedělání mnohem vhodnější. Kromě tepla a koupání jsme si večer užili i deště, předpovězená bouřka se dostavila, vybouřila, vypršela a odešla.  číst dál

Nakonec jsme pro dnešek zvolili kompromisní řešení. Cílem zůstala Hesshütte ve výšce 1699 m, ale místo Wasserfallwegu ze 600 m s žebříky a lany jsme zvolili snadnější přístup z jižní strany z vesnice Johnsbach v 850 m, i tak to bylo po včerejšku dost náročné, což dokazuje stav obuvi některých účastníků (viz foto). V první polovině cesty jsme vystoupali většinu převýšení a ztratili většinu sebevědomí, druhá už byla mnohem lehčí, takže kochání okolní nádherou probíhalo bez omezení. číst dál