(ze) Mosoni Duna 2019

Dnešní a závěrečný úsek je ten, kterým jsme předloni začínali. Ráno jsme se přepravili s raftem do vesnice Máriakálnok, kde jsme trávili na skromně vybaveném, ale stinném a uklizeném tábořišti první noc. Jedno auto jsme odvezli zpět do Kimle, ostatní nafoukli a připravili raft, takže jsme se ještě před polednem vydali na řeku. Nevýhodou dnešního úseku je pouze jediná občerstvovna až krátce před cílem. Ale s tím jsme počítali a během cesty často čerpali z vlastních zásob. Počasí stále perfektní, ba až příliš horké, dala se tušit blížící bouřka, během dne však nepřišla. číst dál

Pro dnešek jsme vybrali úsek Mecser - Dunaszeg, který na předloni projetou část řeky navazuje. Tábořiště by mělo být u Dunaszegu, což je po řece asi 70 km, silnice sice příliš nemeandruje, takže nejkratší cesta měří jen 45 km, my zvolili 60 km částečně po dálnici. Dlouhá cesta bohužel neměla očekávaný efekt, tábořiště bylo přímo hnusné, tráva žádná nebo suchá, vybavení téměř nulové a nepořádek značný. Po krátké poradě jsme se rozhodli, že splouvání nových úseků odpískáme a uchýlíme se do dobře známého a na zdejší poměry luxusního kempu Kimle. číst dál

Ráno jsme odvezli jedno auto k mostu u Feketeördö, kde je před dvěma lety vyzkoušený, komplikovaný, ale možný přístup s raftem. Letos jsme tu úsek nezačínali, ale končili. Druhým autem jsme se oba šoféři vrátili a mohli vyjet na vodu. řeka tu teče rozvážně, ale pořád, takže denní úsek jsme ujeli docela brzy. Pravda je, že jsme se nezdržovali v hospodách, protože tu žádné nebyly. Ale dopřáli jsme si koupání, bylo opět velmi teplo. Ke konci mě trochu překvapilo, že řeka proti mapě a kilometráži vynechala jeden meandr, takže jsme se u cílového mostu ocitli dost nečekaně. číst dál

Pokud čtete tento článek z úvodní stránky, můžete mít dojem, že právě jedeme jarní vodu. Není tomu tak, tuto sérii článků publikuji dodatečně, když jsem při obnově ztracených fotografií zjistil, že chybí a v paměti tuto vodu ještě mám. Kolem volby řeky totiž bylo dost rušno, původní plán byl jet po roční pauze opět s autobusovou partou z Hronu, která vyjela na Tiszu k ukrajinsko-maďarským hranicím. Po kontrolním dotazu, jak to tam vypadá, jsme to ale odpískali, moc se jim tam nelíbilo a je to hodně daleko. Jet znovu na Mošonský Dunaj byla snadná volba, protože tam je voda jistá a byli jsme tam jen jednou. číst dál