(zk) Petrovice 2017

Celkem jsme kráným krajem urazili asi 200 km (z toho asi 10 km pěšky) a nastoupali asi 3500 m (z toho asi 400 pěšky). Pořádající Matušáci o nás pečovali vzorně, od volby ubytování přes přípravu tras a stravovacích bodů až po zajištění stravování v Petrovicích. Děkujeme.  číst dál

Poslední šestý den jsme konečně zase vyjížděli do kopce, jak se sluší. Tentokrát jsme vyjeli protisměrem trasou, kterou jsme se vraceli z Rejvízu, tedy na Heřmanovice. Odtud jsme ale pokračovali jihovýchodně dolů přes Spálené a Komoru do Holčovic, kde jsme poobědvali v restauraci Zlatá Opavice. Po obědě stále po silnici a stále s kopce na severovýchod do Hynčic, kde jsme odbočili na silničku vedoucí do kopce na sever. Za Valdštejnem jsme vjeli do lesa a po krásné svážnici dojeli do stejného místa jako včera nad Jindřichov. A stejně jsme také pokračovali přes zastávku v hospodě U Pepana zpět doi Petrovic.  číst dál

Pátý den jsme opět zahájili jízdou po silnici s kopce až do Arnultovic, teprve tam jsme se pustili do terénu. Stinným lesem jsme dojeli ke kratičkému úseku po hlavní silnici a vzápětí jsme odbočili na Pitárné a stále pokračovali východně na Dívčí Hrad. Tam jsme obrátili směr jízdy na jihozápad a dorazili do Liptaně, kde jsme v restauraci poobědvali. Silnici jsme opustili v Třemešné a převážně lesy jsme se na severozápad přiblížili Jindřichovu, kam nás dovedl prudký sjezd. Nemohli jsme minout restauraci U Pepana a domů jsme se tentokrát snažili maximálně využít místní silničky. číst dál

Čtvrtý den jsme pro změnu dali pěší túru na blízký kopec Biskupská kupa. Nachází se na polské hranici mezi Petrovicemi a Zlatými Horami a je na něm mimo jiné bufet a rozhledna. Nahoru jsme šli nejkratší a tudíž strmou cestou (400 výškových metrů na necelých 3 kilometrech) a smutně pozorovali nové rozsáhlé holiny na zdejších hřebenech. Po krátkém posezení a doplnění tekurin i výživy jsme sešli k parkovišti v nejvyšším bodě silnice a domů se vrátili trasou, kterou jsme první dva dny vyjížděli nahoru. Stejný výškový rozdíl jsme sešli na více než dvojnáisobné vzdálenosti. Výhodou bylo, že jsme se vraceli kolem restaurace Hájenka, kam bychom stejně šli na večeři.  číst dál

Třetí den jsme vyjeli po silnici dolů do Jindřichova a odtud k polské hranici. Mířili jsme k městu Prudnik, kde jsme se zastavili v občerstvovně u sportovního areálu. Na oběd jsme se ovšem přesunuli zase na druhou stranu hranice do Bartultovic. Po jídle jsme se kousek vrátili a po polské straně jsme se podél hranice vraceli. Když jsme dojeli na cestu, po níž jsme do Polska dopoledne vjeli, pokračovali jsme opačným směrem k Petrovicím. Ovšem pochopitelně se zastávkou v hospodě U Pepana, to bylo jasné. číst dál

Druhý den jsme po stejné trase jako včera dojeli do Zlaých Hor a zamířili po silnici na Rejvíz. Jen v začátku nejprudšího stoupání nad Dolnímk Údolím jsme na chvíli silnici opustili, abychom ušetřili naše plíce alespoň části výfukových plynů. Na Rejvízu jsme bohužel museli vynechat Mechová jezírka, protože tam nesmí kola, a po celkem dobrém obědě v nepříjemně plné hospodě u parkoviště jsme opět svištěli s kopce na jih do krásných lesů. Na silnici jsme se vrátili před Heřmanovicemi a za nimi jsme ji zase opustili. Po úzké a rozbité asfaltce jsme vyšplhali na hřeben, odkud už následoval sjezd zpět do Petrovic číst dál

(Technická poznámka Během pobytu v Petrovicích jsem stihl publikovat jen fotogalerie, až po devíti měsících jsem se odhodlal dopsat i texty.) číst dál