Období: červenec 2011

V noci bylo hodně chladno, ráno údolí halila hustá mlha, kterou rozpustilo až slunce. V klidu jsme se sbalili a vyjeli směr Regensburg, přesně řečeno chtěli jsme, ale paní Garminová měla problémy s určením výchozí polohy a pan Ježek sebevedomě vyrazil sám, zvolil kvůli parkujícím autům jiný výjezd od kempu a přejel odbočku. Spravilo to jedno otočení a dál už cesta probíhala splavně, až na závěrečné hledání parkoviště. Kvůli sobotní nákupní horečce byla nepoužitelná i obvyklá nákupní centra, skončili jsme za městem na nebezpečně pustém parkovišti u sportovní haly a pochopitelně museli ještě jednou vytáhnout kola. číst dál

Odhad počasí vyšel, ráno bylo chladno se spoustou rosy, ale úplně jasno. Dopoledne sice přibyly nějaké mraky a zvedl se vítr, takže očekávané vedro nenastalo, na kolo jsme si ovšem nic lepšího nemohli přát. Opět jsme nepoužili připravené trasy, abychom nemusel popojíždět autem a prostě jsme vyjeli podle řeky, tentokrát na západ. číst dál

Ráno samozřejmě pršelo, navíc se ochladilo, takže když dopoledne pršet přestalo, celkem jednomyslně jsme pro dnešek odvrhli cyklistiku a vyjeli autem do Ingolstadtu. Město o málo větší než Hradec Králové leží na Dunaji, dříve zde sídlil rod Wittelsbachů, nyní automobilka Audi. Na turistu působí hned na úvod velmi přívětivě, kolem celého centra je pás parků se spoustou parkovišť. Historický střed města je pochopitelně bohatý na architektonické památky, zejména barokní a renesanční. číst dál

Po ranním přečtení zpráv na idnes.cz (zejména o stromech popadaných na kemp Radešov na Otavě) raději mimořádně informuji, že tady nic podobného není, zřejmě se to odbylo bouřkou na včerejšek. Jen se ochladilo, přeháňky různé intenzity i délky trvají, tak pro dnešek necháme pedály v klidu a pojedeme se podívat do Ingolstadtu autem (Aranka vedle vtipkuje, že si jedeme pro nějaké novější Audi). číst dál

Hlava v záklonu je v Altmühltalu nutností, vliv počasí na naši činnost je značný a počasí je tu opravdu proměnlivé. Musím znova zdůraznit, že si nestěžujeme, lepší proměnlivo, než stále hnusně. Poprvé nám trochu chybí předstan nebo aspoň markýza, židličky jsem za 24 hodin tady uklízel a zase rozkládal asi desetkrát, teď večer jsem rezignoval, složil spaní a sedíme pohodlně uvnitř. číst dál

Příjemný kemp Treiermühle se s námi rozloučil velmi sympatickou částkou na účtence a pár minut nato jsme už šplhali do známých serpentin, tentokrát ovšem o 5 metrů delší a necelou tunu těžší. Než jsme dojeli na dálnici A81 na Stuttgart, zažili jsme s naší rozměrnou soupravou ještě průjezd uzoučkými uličkami historickým centrem města, jehož jmého si ani jeden nepamatujeme, naštěstí s pouze jediným a k couvání celkem ochotným protijedoucím. číst dál

Brzy ráno nebe nevypadalo optimisticky, ale pak se nízké mraky (zřejmě jen místní) rozplynuly a my se přece jen rozhodli zůstat ještě jeden den. Švarcvaldský Krakonoš (nebo koho tu vlastně mají) se nám odměnil nejhezčím dnem, dokonce i teď večer, když píšu, je stále krásně, to jsme tu ještě neměli. číst dál

Ušetřili jsme nožky stoupání z údolí a na náhorní planinu k hotelu na Alexanderschanzu se vyvezli autem, trasa k hotelu Schliefkopf a zpět byla i tak slušně zvlněná, proti včerejšku ovšem celkem čajíček. Česky řečeno jde o schwarzwaldskou magistrálu, navíc dobře přístupnou autem (viz Schwarzwalder Hochstrasse v pátek), takže na rozdíl od předchozích dnů jsme potkávali spoustu cyklistů i pěších. Když jsme jednu chvíli koukali do mapy, hned se objevil ochotný rádce a pozor, uměl anglicky, škoda, že jsme zrovna nic nepotřebovali. číst dál

Dnes jsme se původně vůbec nechtěli přesunovat autem, nakonec jsme popojeli jen 2km do sousedního lázeňského městečka Bad Peterstal. Díky tomu ovšem profil dnešní cyklotrasy dostal charakteristický tvar, na začátku 7km soustavně do kopce, pak 7km střídavě dolů a nahoru a na závěr 8km sjezdu. Stoupání vykazovalo širokou škálu strmosti, nejvýživnější pasáže přišly v závěru obou 7km úseků: Stoupání od (geschlossen) Berghotelu Palmspring na svážnici a od Sexauer Hütte k odbočce na Renchtalblick, první bylo horší, v druhém jsme byli zase už horší my. V Bad Griesbachu po sjezdu strmých silničních serpentin jsme se odměnili velkým točeným a už mírným klesáním sjeli zpět k autu. číst dál

Ráno jsme neuvěřitelně zaspali, probudili jsme se ve tři čtvrtě na deset. Noční déšť vystřídalo polojasno, ideální počasí na kolo. Vyrazili jsme autem směr Hundsbach, cestou zastavili na domnělé vyhlídce, ze které se vyklubalo parkoviště u startovací a přistávací louky paraglidistů, dva už tam byli a zrovna startovali, takže jsme mohli pozorovat, jak není vůbec jednoduché odstartovat v proměnlivém větru. číst dál

Ráno jsme na naše poměry brzy vstali, před desátou zamávali Krzystofovi i opravdu milému a docela levnému kempu a vyrazili směr Saarbrücken (vyhodnotili jsme, že stíhat stejný den i Völklingen by byl zbytečný stres). Bezproblémové parkovací plochy pro desetimetrové jízdní soupravy jsou tam bohužel daleko od centra a špatně přístupné na kole, takže jsme postupně vyzkoušeli všechny čtyři tipy na parkování poblíž centra a uspěli až na posledním a ještě tak napůl, bylo to u obchodu s koberci a vyhrožovali odtahem. Vsadili jsme na to, že na poloprázdném parkovišti nás dvě hodinky snesou. číst dál

Ráno jsem vyrazil do Wittlichu a pořídil celkem v klidu, i když jsem se musel dost krotit, když mi pečlivě nalíčená prodavačka s úsměvem sdělila, že kolega zřejmě včera zapomněl kartu zaregistrovat. On totiž nezapomněl, já se ho na to přímo ptal a byl jsem ujištěn, že už zaregistrovaná je. Hořce jsem vzpomínal na loňskou péči v Canterbury, kde mě prodavač přesvědčil, že pro něj potěšením mi SIMku nainstalovat, přezkoušet, dobít a aktivovat všechna zvýhodnění, na která jsem se ptal. číst dál

Dopoledne jsme nejprve zajeli do Wittlichu za Vodafonem. První pokus v neznačkovém obchodě vypadal nadějně, fundovaná a ochotná obsluha, leč v příslušném šuplíku předplacenky došly. Druhý pokus byl v zásadě zrcadlovým obrazem prvního, přestože šlo o Vodafone Shop, obsluha vypadala informovanější méně než já, kdybych si vše neověřil deset minut předtím, asi bych jim uvěřil. Odešel jsem relativně spokojen, i když mi úspěšně navíc vnutili, co jsem původně nechtěl, detaily nestojí za popis. číst dál

Protože si Aranka veze z Hořic nějakého dotěrného bacila, nad kterým ještě úplně nezvítězila, se vstáváním se nijak nespěchalo. I program jsem tomu malinko přizpůsobil, z trasy Kenn-Trier jsem vypustil smyčku vybíhající od řeky nahoru do kopců mezi vinice, čímž vznikl zcela plochý profil s délkou necelých 25km. číst dál

V Německu pršelo úplně stejně jako v Česku, navíc se vrátil nárazový vítr, takže jindy nepříjemný technický limit 80km/h pro karavan se rázem jevil celkem rozumný. Z dálnice jsme si zcela zbytečně odskočili do Ambergu, chtěli jsme tam ve Vodafone Shopu koupit cenově rozumný přístup na internet. Příliš pozdě jsme si totiž uvědomili, že už je neděle a to mají v Německu zavřeny i hypermarkety. číst dál