Hlava v záklonu je v Altmühltalu nutností, vliv počasí na naši činnost je značný a počasí je tu opravdu proměnlivé. Musím znova zdůraznit, že si nestěžujeme, lepší proměnlivo, než stále hnusně. Poprvé nám trochu chybí předstan nebo aspoň markýza, židličky jsem za 24 hodin tady uklízel a zase rozkládal asi desetkrát, teď večer jsem rezignoval, složil spaní a sedíme pohodlně uvnitř.
Ráno jsme si přispali, protože v osm ještě pršelo. Pak to vypadalo na hezký polojasný den, ale stačili jsme jen posnídat a připravit kola a už pršelo zase. Nakonec jsme vyjížděli až po poledni a celou cestu po proudu řeky do Eichstättu nepršelo. Včerejší přirovnání k Berounce trochu kulhá, údolí je širší a řeka v něm meandruje, aniž se blíží jeho okrajům, takže na březích není les. Voda se zdá malinko špinavější, ale může to být počasím, v každém případě má minimální spád, je to téměř totální olej, i když jsem na asi 15 říčních kilometrech viděl jediný jez. Takže vodácky vzato nic zajímavého, z pohledu cyklisty je to tu mnohem lepší. Podél řeky vede souvislá cyklostezka střídavě po obou březích, málokdy těsně u řeky a někdy dost daleko od ní, povrch asfalt nebo jemný štěrk. Údolí lemují četné skály s původem v sedimentech jurského moře.
Eichstätt, kam jsme se dnes na kolech vydali, je univerzitní město, sice jen tři desetiletí, ale o to víc se tím pyšní, má to dokonce na dopravní značce. Po celou svou historii je významným katolickým centrem - biskupství, klášter, jediná německá katolická univerzita. Město bylo významně rekonstruováno po ničení za třicetileté války a od té doby se mu válečné škody vyhýbaly, což je v historickém centru znát. Dominantou je gotický Dóm, jinak převažuje pochopitelně baroko. A nějak dokáže působit přes hojné honosné zlacení celkem sympaticky, asi je to tou bílou a růžovou barvou.
Během pohybu po městě jen poprchávalo, když jsme vyrazili zpět, začalo pršet víc. Zkoušeli jsme taktizovat, čekali jsme chvíli schovaní u koupaliště a na autobusové zastávce, ale bylo nám to houby platné, pořádně se rozpršelo, až když jsme byli kus za městem. Kvůli pokročilé hodině a dešti jsme se vraceli stejnou cestou, tedy téměř, protože jmse přehlédli jednu odbočku a kousek museli po silnici. Na poslední třetinu cesty ale pršet přestalo, v kempu nás dokonce vítalo slunce a i když dlouho nevydrželo, na usušení cyklistických hadříků to stačilo, mokré byly prakticky jen bundy.
2024 ©