Období: rok 2012

Cesta zpět nám zabrala prakticky celý den, z hotelu jsme vycházeli v půl deváté, autobus z Liverpool Street odjížděl v půl desáté, na letiště jsme dorazili před jedenáctou, takže časová rezerva se zpětně zdála přehnaná. Odbavení bylo hladké, jen vzdálenost ke gatu jsme trochu podcenili. Přes mlhu, naštěstí nepříliš hustou, jsme startovali téměř přesně a krátce nato už pozorovali mraky ze slunečné strany. V Brně mlha nebyla, ale oblačnost tak nízká, že z mraků jsme se vyloupli až nad Vídeňskou. Přistáli jsme načas, po čekání na kufr a auto jsme se ještě v Brně navečeřeli a do Hořic dorazili kolem deváté. číst dál

Na čtvrtý den jsme si nechali dvě atrakce poměrně vzdálené od centra, navíc téměř na opačnou stranu, takže si naše už dost unavené dolní končetiny měly možnost v metru a autobusech celkem dlouho odpočinout. Královská botanická zahrada v Kew Garden je proslulá a obrovská, takže jsme ji pochopitelně zdaleka neprošli celou a podrobněji si prohlédli jen některé expozice, hlavně pod střechou. Říjen bohužel z hlediska botaniky není zrovna ideální období pro prohlídku, ale člověk nemůže chtít všechno. číst dál

Třetí den jsme nejprve doháněli resty z dnů předešlých. V případě St. Paul's Cathedral se to úplně nepovedlo, protože v neděli dopoledne je mše a proto nejsou prohlídky pro turisty. Takže z ochozu jsme se nerozhlédli, ale interiér jsme si prohlédnout mohli a jako kompenzaci jsme ušetřili vstupné. Rozhled jsme realizovali až z Monumentu (připomínka velkého požáru Londýna v roce 1666) a shodli jsme se, že Praha má panorama hezčí, ale i tak těch 311 schodů stálo za to. číst dál

Druhý den se umoudřilo počasí, přestalo pršet, mraky se zvedly a dokonce občas vysvitlo slunce. Jeli jsme do Toweru, kde jsme poctivě prošli všechny expozice, které vstupenka zahrnuje, kromě obligátní mučírny, takže nás bolely nohy už krátce po poledni. Škrtli jsme tedy následující výstup na Monument, omylem vynechali i St. Paul's a přejeli do Soho, odkud jsme se mírným klesáním dostali přes China Town a Leicester Square až na Trafalgar Square. číst dál

Čtvrteční cestu stačí zmínit celkem letmo, žádné nepříjemnosti, RyanAir mě překvapil snad jen horečnou a nepřetržitou prodejní snahou stewardů a velmi čistým přistáním, jaké si pamatuji z dob, kdy letadla ještě řídili převážně lidé. číst dál

Přidávám ještě mapy tras na kole a pěšky (jen těch významnějších, nejsou tu prohlídky měst): číst dál

Do mapy Provence 2012 skutečnost jsem vybral z původně připravených bodů jen ty skutečně navštívené (alespoň zhruba odpovídá i pořadí). Neobsahuje sice žádné trasy, ale základní orientaci poskytne. číst dál

Clerval zůstal deštivý i ráno, ale cestou k Rýnu pršelo jen místy a dokonce občas svítilo slunce. Řešili jsme otázku, zda objíždět uzavírku dálnice u Baden-Badenu po francouzském břehu, ale odradila nás částečná uzavírka dálnice inzerovaná i tady. Nechali jsme to tedy na paní Garminové a ta celkem na poslední chvíli vymyslela objížďku, která se ale dost shodovala s oficiální a tudíž ucpanou. Vzali jsme to raději po svém opačnou stranou a i když jsme se k dálnici vrátili příliš brzy, podařilo se nám projet hladce. Nevíme, jak vypadala zácpa v našem směru, ale ta v opačném byla echtovní, hrubým odhadem 20 km ucpané objížďky a 10 km stojící třípruhové kolony před ní. číst dál

Ráno jsme se překonali, vstali jsme už po sedmé, takže i po snídani ve volném tempu jsme už ve tři čtvrtě na devět vytáčeli první serpentiny zpáteční cesty. Než jsme se z luberonských kopců dostali, bylo jich celkem dost. Cesta mimo dálnice je sice mnohem zajímavější, ale strhující příběh z toho udělat nejde. číst dál

K poslednímu cyklookruhu jsme museli popojet necelých 15 km autem a po včerejší zkušenosti jsme neváhali. Na kole jsme hned po asi 5 km vystoupali do Rousillionu, městečka okrových domů a davů turistů, navíc dnes probíhal trh, bohužel dost zaměřený na suvenýry a málo na místní produkty. Stravování tedy zachránila tradičně boulangerie. číst dál

Dopoledne jsem si nejprve dosyta užil vyšší šoférské (tankování s karavanem u stísněné supermarketové pumpy), ale obecní kemp u Mursu jsme pak našli hladce a je opravdu hezký. Měl jsem z něj trochu obavy, je levný a má jen dvě hvězdičky, ale nemá chybu. Jako první tady ve Francii má dokonce toaletní papír na záchodech. Hlavně je ale krásně položený v borovém lese na kopci daleko od města. číst dál

Po náročném dnu následoval odpočinkový, dopoledne jsme strávili v kempu různými servisními činnostmi, odpoledne vyjeli směr Aix en Provence. Cestou tam jsme se ještě zastavili pod další ukázkou římského stavitelství, akvaduktem u Roquefavor. Je delší a vyšší než ten přes Gard, ale není tu koupání a úplně chybí mašinerie turistického průmyslu. číst dál

Na kole jsme se tentokrát vydali na východ od kempu do pohoří Alpilles, nejprve podél umělého kanálu na severním úpatí. číst dál

Původně měl být název o dost delší, ale řekli jsme si, že jsme na dovolené a ne na útěku. Orange a Chateau Neuf du Pape vypadly z programu, ale to není překvapivé, že budeme škrtat, bylo jasné předem. číst dál

Hned ráno jsme se přemístili o 50 km na sever do St. Etienne du Gres, strategicky výhodně doprostřed mezi Arles, Nimes, Pont du Gard a Avignon, jen do Orange je trochu dál. Tady a v příštím kempu strávíme trochu delší dobu, prakticky až do konce pobytu v Provence, pokud se na závěr nepojedeme podívat na Gorges du Verdon. číst dál