Dopoledne jsem si nejprve dosyta užil vyšší šoférské (tankování s karavanem u stísněné supermarketové pumpy), ale obecní kemp u Mursu jsme pak našli hladce a je opravdu hezký. Měl jsem z něj trochu obavy, je levný a má jen dvě hvězdičky, ale nemá chybu. Jako první tady ve Francii má dokonce toaletní papír na záchodech. Hlavně je ale krásně položený v borovém lese na kopci daleko od města.
Po dlouhém váhání jsme škrtli připravenou cyklotrasu s nutností vyjet autem a vyrazili improvizovaně přímo z kempu. Tím pádem se z jeho polohy na kopci stala výrazná nevýhoda. V 10 km vzdáleném Gordes jsme byli za chvíli a jen představa supění zpět nám zabránila v zajížďce ke klášteru Senanque. Gordes je hojně navštěvované hezky položené starobylé městečko se zámkem, jako nejsilnější dojem v nás ale nejspíš zůstane příšerně zanedbaný kostel.
Z Gordes jsme sjeli ještě kousek níž k restaurované vesničce kamenných stavení zvaných bories, kde z plochých štípaných kamenů je úplně všechno, zdi i střechy. A pak už jsme zahájili výstup zpět do kempu a bylo to výživné, hlavně od bories do Gordes, kde byl čilý provoz aut a tudíž kromě vedra i smrad. Nad Gordes už byla auta jen ojedinělá a před závěrečným stoupáním do Mursu jsme se dokonce svezli pěkný kus s kopce.
Večer jsme trochu konverzovali se sousedy, australskými manželi německého (on) a čínského (ona) původu na cestě po Evropě. Byli zřejmě rádi, že narazili na někoho alespoň rámcově rozumějícího anglicky, i když museli svou výřečnost velmi krotit. Zasmáli jsme se mizivé použitelnosti kombinace angličtina/němčina ve Francii a na omluvu Francouzů uznali, že v Austrálii se jinak než anglicky také domluvit nedá.
2024 ©