(zg) Lisabon 2019

Abychom využili čas i půjčený mikrobus, udělali jsme si dnes ještě menší výlet do Sintry, asi 30 km západně od Lisabonu. Nad městem se tyčí maurský hrad, ale my jsme v Sintře navštívili Národní palác původem z 15. století, ktarý sloužil jako královská rezidence až do 19. století. Absolvovali jsme celou prohlídku, nahlédli do kostela Igreja de São Martinho, prošli se až ke kašně Fonte da Sabuga a cestou zpět poobědvali ve stinné zahradní restauraci. I dnes bylo počasí krásně slunečné, na úvodní deštivo jsme už úplně zapomněli. Ze Sintry jsme pak jeli přímo na letiště, vrátili mikrobus a odletěli zpět do Prahy. číst dál

Ráno jsme si užili proslulou Bohouškovu smaženici a půjčeným mikrobusem jsme se vydali dál od hlavního města. Počasí se změnilo, slunce zářilo na modré obloze. Nejprve jsme zamíříli do Tomaru, malého města asi 150 km severovýchodně od Lisabonu, které bylo sídlem řádu templářských rytířů v Portugalsku. Klášter Řádu Kristova, který po sobě zanechali, patří k nejvýznamnějším evropským památkám, byl zařazen na seznam UNESCO. Před prohlídkou bylo nutno vylepšit pitný režim a pak už jsme jen obdivovali dílo templářů i Bohouškův jako vždy zasvěcený a přitom poutavý výklad. číst dál

Na rozdíl od včerejška jsme se dnes pohybovali hlavně v Belému západně od centra města, tudíž poblíž našeho bydliště v Ajudě. Počasí se trochu vylepšilo, sice bylo stále zamračeno, ale pršet přestalo. Začali jsme prohlídkou kláštera Mosteiro dos Jerónimos s impozantním kostelem Igreja de Santa Maria de Belém. Hustota turistů pochopitelně významně vzrostla, opravdu bylo na co se dívat. Při pohledu na obrovské rozměry s do detailu propracovanou výzdobou si uvědomujeme, že dnes už něco podobného může vniknout jen těžko.  číst dál

Hlavní atrakcí dne bylo velké oceanárium úplně na opačné straně města na severni straně východního pobřeží, takže cesta tam pomocí MHD byla delší a hlavně komplikovanější. Ale stálo to za to, strávili jsme tam skoro dvě hodiny a nacvakali stovky fotek (pak jsme je pracně skoro všechny smazali). Pár vzorků hladinové fauny, ale hlavně spousty té vodní, návštěvníci uprostřed akvária a kolem žraloci, rejnoci a mnoho dalších. A to jsme úplně vynechali další, přírodnější expozice, ke kterým vozí návštěvníky kabinová lanovka. Poblíž oceanária je zajímavý park s originálními fontánami. číst dál

Ráno jsme si užili komfort bydlení, hlavně terasu do zahrady, je zastřešená, takže šedé mraky a déšť nevydily. Autobusem z blízké zastávky jsme dojeli do centra na Praça dos Restauradores (Náměstí Obnovitelů), kde jsme si v informačním cetntru opatřili nějaké turistické výhody a nedaleko nasedli na Elavator da Gloria (Výtah slávy), zdejší krátkou, ale proslulou obdobu petřínské lanovky, která nás vyvezl na vyhlídku nad zahradami Sao Pedro de Alcantara. Odtud je hezky vidět na starou čtvrť Santa Maria Maior a také jsme tu našli zahrádku a vylepšili si dešťovou náladu kávou a vínem. číst dál

Pokud čtete tento článek z úvodní stránky, můžete mít dojem, že se právě touláme po okraji kontinenntu.  Není tomu tak, tuto sérii článků publikuji dodatečně, když jsem při obnově ztracených fotografií zjistil, že jsem ji před třemi lety nedokončil. číst dál