Období: rok 2017

V neděli jsme už jen sbalili raft a stany a vyrazili zpět k domovu, takže ohledně neděle není o čem psát. Za celý pobyt můžeme rekapitulovat: Po vodě jsme ujeli asi 50 km, autobusem nás svezli 25 km. Díky tomu každé auto ujelo bez cesty z Česka jen asi 60 km (jinak by to byl nejméně dvojnásobek), já navíc necelých 25 km do Lipotu a zpět. Pěšky jsme chodili minimálně, záznam chůze slouží hlavně k lokalizaci občerstvoven. Vše zmíněné najdete v interaktivnější podobě v Google mapě. A ranní fotky najdete v galerii. číst dál

Ráno jsme sbalili stany, naložili auta, rozloučili se s "autobusáky" a přejeli přes Mosonmagyaróvár k mostu u Feketeerdö. Nástupní místo jsme měli perfektně popsané a musím zdůraznit, že jinak bychom asi odjeli jinam, na první pohled vypadalo strašně. S Ferdou jsme odvezli jedno auto ke kempu v Mosonmagyaróváru, ostatní mezitím připravili raft. Museli jsme se k proudu dostat broděnim mělkou zarostlou vodou, ale šlo to a to se na zdejších zarostlých březích cení.  číst dál

Dnešním cílem byl Mecsér, délka úseku skoro stejná jako včera, jen šancí na občerstvení více. Využili jsme obě, které jsme měli při cestě, první hned krátce po startu, kdy se podruhé připlouvá ke Kimle. Zvolili jsme vinný střik, obsluha pochopitelně nemluvila kromě maďarštiny nijak, takže jsem byl vděčný za útržky z mládí, bez posunků by to ale nestačilo. Na rozdíl od prvního dne svítilo slunce a začínalo být horko.  číst dál

Déšť vytrval až do dopoledne, ale nakonec přestal a díky větru celkem rychle osychaly i stany. Nafoukli jsme krásný žlutočerný raft, velká ruční pumpa se ukázala výhodnější než moje elektrické hustítko, chyběla totiž správná redukce. Vypluli jsme raději dříve než "autobusáci", protože ti jedou na plastu a jsou proto výrazně rychlejší. číst dál

Loni na Hronu jsme potkali partu vodáků s autobusem a strávili s nimi příjemné dva dny na vodě. Při plánování letošní vody jsme je kontaktovali a zjistili, že jedou ve stejnou dobu na Mošonský Dunaj, pravostranné rameno Dunaje zhruba mezi Bratislavou a Gyõrem. A protože v Česku nenapršelo, ve středu 26.7.2017 jsme opravdu zamířili k Mosonmagyaróváru na skromné (a bezplatné) veřejné tábořiště u vesnice Máriakálnok. číst dál

Cesta zpět domů byla o něco kratší než tam, asi 640 km. Nevybrali jsme si ideální den, na dovolenou vyrazilo půl Rakouska, v dopravním vysílání se neustále opakovalo slovo Urlaubstau, zdržení od desítek minut až po hodiny. My se naštěstí připletli jen do jedné zácpy, kterou zavinily německé hraniční kontroly u Salzburgu. Kolony od hranic totiž dosahovaly až na vnitrostátní dálnici A10, zdržení naštěsti bylo jen asi dvacetiminutové. Jinak byl provoz hustý, ale plynulý, takže za Linzem jsme se rozhodli zastavit se na chvíli v Táboře u mých rodičů. Strávili jsme tam dvě hodiny a po deváté hodině jsme byli doma v Hořicích, kde nás už čekali Jakub s Lenkou a Štěpán se Šimonem. Zírali jsme, jaké udělali kluci za dva týdny velké pokroky.  číst dál

Dnes jsme původně měli jet podél Drávy zpod Lienzu, ale předpověď věštila déšť na ráno i odpoledne. Když ten ranní déšť přesně vyšel, zalekli jsme se a kola jsme zrušili. Jeli jsme do Spittalu na nákupy a pak i procházku po centru města. Velmi zajímavá byla moderní dostavba zdejšího farního kostela. Po návratu místo deště svítilo slunce, hledal jsem proto aspoň zajímavou procházku přímo z kempu. Nedaleko je soutok Möllu a Drávy, mezi oběma řekami je úzký vysoký ostroh, tak jsme se na něj šli podívat. číst dál

Dnes jsme se vrátili k údolní cyklistice, tentokrát podél řeky Möll. Autem jsme dojeli do Winklernu, asi 50 km proti proudu. Zaparkovali jsme celkem snadno přímo nad autobusovým nádražím. Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali na cyklostezku R8, která údolím vede v těchto místech po opačném břehu řeky, ale po necelých 2 km jsme přejeli most a byli správně. číst dál

Na dnešek v noci nepršelo, ráno bylo krásné, ale zdálo se chladnější. Možná jsme jen vstali dříve a sluníčko ještě nestačilo zapracovat. Dnes se vracíme do Rakouska a protože Val di Fassa je na severním konci obklopené horami, strávil jsem půl večera výběrem trasy. Krátké vedou přes vysokohorská sedla, méně strmé jsou zase delší a pod horami klesají níže, k Rakousku pak musí více stoupat. Nakonec jsem zvolil průsmyky, v druhé části mimo hlavní tah a Cortinu d'Ampezzo trochu mírnější variantou na Bruneck. číst dál

Noční déšť je ve Val di Fassa zřejmě pravidlem, ráno byla téměř vymetená obloha a slunce zářilo. My jsme si na dnešek vybrali pro změnu pěší turistiku. Autem jsme zajeli do nedalekého Vigo di Fassa, bohužel stejný úmysl pojalo hodně lidí a na parkovištích bylo plno. Nakonec se nám podařilo zaparkovat na plácku za místní knihovnou a ke zdejší lanovce to ani nebylo daleko. Její velkou kabinou jsme vyjeli na Catinacio do výšky 2000 mmetrů nad mořem, dobrého východiska nepřeberného množství zajímavých tras. číst dál

V noci opět pršelo, tentokrát se bouřka nad ránem po delším kroužení kolem nakrátko usadila přímo nad námi, takže jsme si kromě bubnování deště užili i hromů. Sedla kol jsme měli po včerejšku pod mikrotenem, takže žádné škody. Ráno jsem vezl auto do Cavalese a těsně před parkovištěm Mondeo prohlásilo, že je málo nafty a dojezd činí 0 km. Moc nechybělo a nechal bych si ujet autobus a hledal nejbližší pumpu. Pak mi došlo, že jsme tankovali do plné asi před 250 km, takže jsem jen mrkl, jestli pod autem není louže nafty, prohlásil poplach za falešný a mazal na autobus. Ten stavěl na každém rohu, takže mu 30 km trvalo hodinu a čtvrt. číst dál

V noci byla bouřka, obcházela kolem dokola a nás většinou zasahovala jen okrajem, takže nepršelo příliš silně, zato docela dlouho. A po dešti ještě dlouho kapalo ze stromů, na střeše karavanu je to dost dobře slyšet. A protože norský meteoserver předpovídal déšť i na dnešek poledne a večer, měli jsme trochu obavu. V horách se ale tento typ počasí zřejmě přesně předpovídá těžko, omyl v náš prospěch potěšil, ráno skoro jasno, během dne několikrát oblačno a větrno, ale bez deště. číst dál

Po včerejších 17 km pěšky se dobře spalo, vstávali jsme až před devátou. Podlehli jsme dojmu, že balit k odjezdu už umíme stejně jako se starým dobrým Beyerlandem, vše v poklidu a rychle. Později se ukázalo, že s chybičkami, naštěstí bez následků. Stůl ponechaný na vysoko bych přešel, ale zapomněli jsme zajistit posuvné dveře. Ony se posunují dost ztěžka, což teď pomohlo. Jestli se to do konce této dovolené nenaučíme, budu muset udělat seznam povinných úkonů jako v letadle. číst dál

Protože původní úmysl zařazovat pěší akce na dny, kdy se přesunujeme s karavanem, jsem musel přehodnotit, vypustili jsme jednu MTB trasu a místo ní se vydali pěšky kolem sousedního jezera Lago di Levico. Kolem našeho to nejde, poblíž je moc silnic a málo lesa, k sousednímu je zase kus cesty. Tam jsme zvolili kratší a stinnější cestu přes kopec, potvrdil se bohužel jen ten stín, některé stezky z mapy ve skutečnosti chybí nebo jsou neprůchodné. Chtěli jsme zalesněný hřeben jen přejít po nízkém okraji, ale museli jsme až přes vesnici Tenna v jeho středu. číst dál

Po ne úplně povedeném včerejšku jsme se vrátili ke značeným cyklostezkám a tudíž do údolí. Ráno jsem zavezl auto do Primolana, to je asi 40 km údolím Valsugana o zhruba 200 m níže. Vrátil jsem se náhradní autobusovou dopravou, vlaky tu mají totální výluku, neplatil jsem nic, protože ostatní jízdenky měli a kvůli jednomu se řidiči prodávat nechtělo. Po desáté jsem byl zpět v kempu, takže jsme nevyjížděli o moc později. Nižší fyzická náročnost trasy byla na místě, bylo už přes 30 stupňů. číst dál