Na dnešek v noci nepršelo, ráno bylo krásné, ale zdálo se chladnější. Možná jsme jen vstali dříve a sluníčko ještě nestačilo zapracovat. Dnes se vracíme do Rakouska a protože Val di Fassa je na severním konci obklopené horami, strávil jsem půl večera výběrem trasy. Krátké vedou přes vysokohorská sedla, méně strmé jsou zase delší a pod horami klesají níže, k Rakousku pak musí více stoupat. Nakonec jsem zvolil průsmyky, v druhé části mimo hlavní tah a Cortinu d'Ampezzo trochu mírnější variantou na Bruneck.
Před odjezdem jsme pečlivě zajišťovali vše pohyblivé a uklízeli volně ležící předměty. Mondeu jsem říkal: Fordíku, dneska se projedeš hodně i na dvojku. Blahá nevědomost, sice jsem nastudoval procenta stoupání, ale zapomněl jsem na jeden velmi podstatný faktor, totiž cyklisty. Ve stoupání se na úzké silnici často předjet prostě nedá, takže za jedna, a trpělivě čekat na levou vracečku, kterou cyklista jede v pohodě při kraji, jestli do ní bude vidět a protisměr bude volný. Naštěstí tudy nejezdí kamiony, největším protijedoucím vozidlem tak bylo pár autobusů.
Z Canazei na konci Val di Fassa jsme stoupali až do 2200 metrů nad mořem na Passo Pordoi, o asi 750 m výše na přibližně 11 km. Nahoře byla sice parkoviště, ale plná a nevlídná k dlouhým spřežením, tak jsme zastavili až kousek níž na plácku u silnice, takže "fotku u cedule" nemáme, snad něco vytáhnu z videa autokamery. Následovalo 600 m dolů na 9 km do Arabby a hned nahoru na Passo Campolongo o 250 m výše na 4 km. Odtamtud se už prudce klesalo jen 5 km o asi 250 m, dál už to bylo mírnější, u Brunecku jsme byli nejníže asi 800 m nad mořem.
Prvních 40 z dnešních 210 km nám (se dvěma krátkými zastávkami) trvalo asi hodinu a půl, takže se tato cesta moc výhodná nezdá, je však třeba říci, že nějaký prúsmyk byl na všech cestách kromě té o 90 km delší. Zbytek cesty byl ve srovnání se začátkem fádní, v recepci Möllcampingu v Möllbrücke nikdo nebyl, na dveřích vylepený seznam volných míst, tak jsme si ze dvou volných až do soboty jedno vybrali a umístili karavan. Načež se dostavila recepční a tvrdila, že jsme špatně, po delší výměně názorů v německém jazyce nás aspoň absurdně přinutila přemístit karavan kolmo k původní poloze, asi aby lícoval se sousedním.
Ještě jsme na kole obhlédli vesnici, našli autobusovou zastávku a nádraží, které využijeme v příštích dnech, a také moc hezké obecní koupaliště, na které máme díky ubytování v obecním kempu vstup zdarma. Byli jsme se ještě vykoupat, ale údolím Möllu se už valily černé mraky, ze před chvílí kterých krátce, ale vydatně sprchlo.
2024 ©