(zi) Tyrolsko 2018

V noci v rozporu s předpovědí pořádně zapršelo, takže jsme se počasí trochu báli, ale černé mraky se postupně rozcházely a občas vysvitlo slunce. Nakonec jsme se rozhodli vyjet na kole východním směrem, ale odjezd jsme odložili až po usušení přístřešků, které jsme včera ráno balili v dešti. Sbaleno bylo před jedenáctou a mohli jsme vyjet, zpočátku opačným směrem, kde se dá dostat na protější břeh Dunaje. Objeli jsme veslařský kanál a konečně obrátili na východ, kde jsme pak najeli na hráz přehrady a přejeli na pravý břeh řeky.  číst dál

V noci pršelo mnohem víc, než předpovídali, ráno stála v trávě voda, mezi našimi karavany tak hluboká, že zatékalo do kroksíků. A předpověď na další dva dny byla ještě horší, takže jsme po krátké poradě rozhodli, že Tyrolsko opustíme a zkusíme štěstí cestou domů. Balili jsme v dešti, v závěru trochu zeslábl, ale během cesty zase lilo. číst dál

Na dnešek připadla konečně horská cykloturistika úplně bez berliček. Čekala nás krátká, ale výživná cesta z Hopfgartenu východním úbočím Glanterer Kogelu o skoro 700 m výše na Kinzlinger Alm. Vyjeli jsme na nás dost brzy v půl desáté, protože na odpoledne věští meteo servery déšť. Ráno bylo krásné s rosou a modrou oblohou, během místy velmi prudkého stoupání postupně mraků přibývalo. Provázela nás všudypřítomná "vůně domova", v očekávání deště farmáři vyváželi biohnojivo na louky ostošest. K tomu pochopitelně spousta ovádů, kteří díky naší nízké rychlosti zvládali přistávat, takže nás rychle donutili k použití repelentů. číst dál

Dnes jsme naposledy přejížděli, tentokrát do Hopfgartenu v Brixentalu. Cestu jsme z větší části už projeli při přejezdu k Zell am See. I na zbývajícím kousku dokázaly obě naše navigace ve shodě spáchat dost zákeřnou zkratku, zahrnující silnici s 15 % sklonem, naštěstí dolů (i na jedničku se muselo přibržďovat). Jinak žádné komplikace, v kempu Reiterhof v bočním údolí Kelchsau jsme se ubytovali hladce a přemýšleli, co budeme odpoledne dělat.  číst dál

Dnes jsme se neshodli na programu, Ježci preferují kolo, Sedláčci pěší. Vyjeli jsme autem společně do Hochfilzenu, kde jsme s Aruš vystoupili, Sváťa se Slávkem pokračovali. Nejdříve jsme vyjeli do známého biatlonového areálu, který sousedí s vojenskou základnou, takže nám nad hlavami kroužil vrtulník Apache a potkávali jsme chlápky v khaki. Ale kluci, co trénovali na tratích na kolečkových lyžích, byli pestrobarevní. Z areálu jsme sjeli kousek zpět ke kouřící továrně (asi na něco stavebního, byly tam velké hromady štěrku) a vyrazili po cyklostezce směrem na Leogang.  číst dál

Dnes jsme chtěli navázat na čtyři roky starou cyklotúru z Krimmlu do Stuhlfeldenu, nakonec jsme začátek posunuli ještě trochu výš do Mittersillu, kolegové lyžníci myslím poznaji místo přesně. Jeli jsme údalím Salzachu střídavě podél řeky či úzkokolejky uprostřed širokého údolí nebo po silničkách po jeho okrajích. Podél hlavní silnice stezka vedla jen pár set metrů. Salzach jsme definitivně opustili až za Kaprunem a obrátili se na sever k Zell am See. číst dál

Dneškem skončil náš pobyt v Imstu, kemp se s námi rozloučil sympatickou o den prodlouženou slevou. Při odjezdu jsem chtěl použít delší, ale pohodlnější cestu kolem sportcentra, ale nepočítal jsem s tím, že tuto ulici uzavřou kvůli Pitztal Marathonu, takže jsme otáčeli a museli prudkou, úzkou a klikatou cestou přes náměstí. Přejezd byl dost dlouhý, téměř 200 km, přibližně půlka po dálnici. Vyjížděli jsme asi dvacet minut po plánované desáté, protože jsme se s Aruš probudili až o před devátou, ale s jedinou zastávkou jsme do kempu u Neubrunnenu v oblasti Zell am See dojeli už kolem půl druhé.  číst dál

Na dnešek jsme přesunuli cyklistiku po Inntal Radweg a protože se nemusí pro auto vlakem, nemusíme vyjíždět od nádraží. Mohli jsme tedy autem s koly zamířit nad Landeck a využít tunel, který cestu do Oberinntalu zkrátí a zrychlí. Zaparkovali jsme v Riedu a po kompletaci kol vyjeli. Stezka převážně klesá, takže kilometry přibývaly, dokud mi v pravém pedálu nepraskla osička. Opravit to nešlo, tak jsme se Slávkem pospichali do Landecku, než v sobotu všude zavřou. číst dál

Ráno jsme si došli do recepce prodloužit pobyt o jednu noc. Pak jsme vybalili hůlky a vyrazili přes město k ústí kaňonu Rosengarten Schlucht. Pár metrů od města začíná opravdu pěkný kaňon s divokou vodou a dobře upravenou stezkou s častými schody a mosty. Dolní část stezky vede střídavě dole i úbočím, horní část nad silničním mostem už spíše nad kaňonem. Nedaleko horního konce stezky je dolní stanice sedačkové lanovky Imst Bergbahn, která nás díky Urlaubkarte zdarma vyvezla oběma úseky až do cca 1900 metrů. číst dál

Předpověď na dnešek byla zatím nejdeštivější, i když srážkové úhrny byly malé. Když jsme ale autem dojeli na Fernpass, platilo to jen napůl, pršelo pořád, ale čim dál víc. Do jedenácti jsme vyčkávali, potom jsme autem sjeli o kus níže na Fernstein, že se zatím projdeme a uvidíme. Pršelo ale zase více, tak jsme zašli do imbissu na svačinu,  dobrou gulášovou polévku nám nakonec doporučil český personál. Stále v dešti jsme přejeli pod zdejší zámek a zvažovali, kam a jestli vůbec se půjdeme projít. Pršet nakonec přestalo, když už jsme se smiřovali s tím, že dnešní pohybové aktivity úplně odpískáme. číst dál

Ráno jsme zaplatili a poprvé ocenili výhody Camping Card ACSI. Sbalili jsme věci a připojili bydlíky k autům, já tak šikovně, že jsem díky nízkým větvím nemohl dopředu kvůli karavanu a dozadu kvůli kolům na střeše. Díky Slávkově nápovědě jsem nakonec vymanévroval, ale náladu mi to nevylepšilo. Když jsme po pár kilometrech tankovali, tentokrát za téměř lidovou mimodálniční cenu, musel jsem složitě vyjíždět opět, tentokrát kvůli zaparkovaným autům. To mě přimělo souhlasit s tím, co nadhodil Slávek, že se nezastavíme v Innsbrucku cestou s karavany, ale vrátíme se tam z Imstu jen jedním autem samotným. Snaha zaparkovat ve velkých městech s karavanem může být náročná a marná. číst dál

V noci nepršelo, ranní polojasno vypadalo lákavě, takže jsme kolem desáté vyjeli do Mayrhofenu na dolní stanici lanovky Penkenbahn. Do její velké kabiny jsme se i s koly vešli všichni čtyři a ještě další biker. Lanovka má jen pár sloupů, takže výhledy z kabiny vysoko nad údolím jsou opravdu působivé. Ta trocha mraků byla vysoko, takže rozhled neomezovala. Mohli jsme dobře sledovat i většinu naší včerejší trasy. Z horní stanice jsme pokračovali na Penken Kombibahn, ale ani ta nás nedovezla na vrchol Penkenu, obě lanovky názvem poněkud matou. U horní stanice jsme chvíli fotili z vyhlídek, navlékali termotrika a umravňovali zblblé navigace. Pak jsme přes Knorren dojeli konečně na Penken a zahnuli vpravo na hřeben směřující k Wanglspitze. Užili jsme si prudké sjezdy i výjezdy (zčásti výšlapy) a v nejvyšším bodě cesty u vysílače něco málo pojedli. číst dál

Předpověď počasí vyšla přesně, v noci pršelo, po deváté déšť zeslábl. Oblačnost ale zůstala nízko, takže výpravu na hřebeny by špatná viditelnost dost znehodnotila. Přistoupili jsme k náhradní variantě, cyklistické trase nad Ginzling, ležící v jednom z údolí nad Mayrhofenem. Vyjeli jsme až před polednem, když přestalo pršet. V Mayrhofenu jsem trochu bloudil ve snaze vyhnout se centru, kde ve stoupání popojížděla spousta aut. Dál cesta vedla úzkým údolím s krásným kaňonem po místy hodně strmé silnici. Tunel, který vede souběžně s částí trasy, je jen jednosměrný a všechnu dopravu neodvede. Provoz nebyl příliš hustý, ale občas nějaká auta, často nákladní, do kopce šplhala a produkovala nevábné zplodiny. Strmé rampy střídaly plošší úseky, kde jsme obnovili síly, občas se otevřely krásné pohledy do kaňonu.  číst dál

Ráno jsme původně měli zavézt naše auto do Jenbachu u ústí Zillertalu do Inntalu, kam jsem chtěl dojet na kolech. Nakonec ale auto zůstalo v kempu s tím, že se pro něj vrátí Slávek. Kromě první, tudíž složitější přípravy kol jsme museli přeorganizovat náklad, abychom uvezli 4 osoby i s koly. Všechno trvalo trochu déle, hlavně mně, takže jsme vyjížděli až po desáté hodině. Po vedlejších cestách jsme dojeli k místní úzkorozchodné železnici a přes louku za ní na údolní cyklostezku. Foukal svěží severák, který víceméně kompenzoval mírné klesání. Stezka vede převážně podél železnice, řeky Ziller nebo obojího. jé téměř úplně plochá, tudíž velmi snadná, přesto možná polovina kol, která jsme potkávali, byla elektrická. A zdaleka je nesedlali jen senioři.  číst dál

Spalo se celkem dobře, což vzhledem k velmi blízké dálnici mile překvapilo. Až po půl sedmé mě bohužel probudil couvající a tudíž hlasitě bezpečnostně pípající autobus. Zakrátko jsme už pokračovali po A1 směr Salzburg v houstnoucím sobotním provozu. Jednou jsme zastavili ještě před Salzburgem, já natankoval za hříšnou dálniční cenu 1,559 eura za litr nafty. Za Salzburgem jsme pak pokračovali směrem na Innsbruck přes Německo, takže jsme museli přes hraniční přechod, kde SRN podle potřeby obnovuje kontrolu. Ta sice neprobíhala, ale i průjezd upravenými jízdními pruhy zbrzdil dopravu dostatečně, takže jsme si užili první pojíždění v koloně. Druhé následovalo ještě před Rosenheimem kvůli opravám dálnice. Přesto jsme do kempu Aplenparadise Mayrhofen v údolí Zillertal dorazili víceméně podle plánu brzy odpoledne. číst dál