Předpověď na dnešek byla zatím nejdeštivější, i když srážkové úhrny byly malé. Když jsme ale autem dojeli na Fernpass, platilo to jen napůl, pršelo pořád, ale čim dál víc. Do jedenácti jsme vyčkávali, potom jsme autem sjeli o kus níže na Fernstein, že se zatím projdeme a uvidíme. Pršelo ale zase více, tak jsme zašli do imbissu na svačinu, dobrou gulášovou polévku nám nakonec doporučil český personál. Stále v dešti jsme přejeli pod zdejší zámek a zvažovali, kam a jestli vůbec se půjdeme projít. Pršet nakonec přestalo, když už jsme se smiřovali s tím, že dnešní pohybové aktivity úplně odpískáme.
Zpátky do průsmyku jsme se už nevraceli, čímž jsme si zkrátili trasu poprvé a rychle mazali dolů do Nassereithu. Tam jsme si trasu zkrátili podruhé, nejen kvůli dešti, závora na místní polní cestě objet nešla. Dál údolím k Imstu už cesta nemá charakter sjezdu, spíše se vlní střídavě nahoru a dolů převážně okrajem lesa. U stezky se najde vše potřebné, lavička k posvačení, hospoda k občerstvení, penzion k přespání a navíc chata nějakého hračičky s okolím neuvěřitelně přeplácaným vtipnými výtvory. Poslední zkrácení dnešní trasy jsme spáchali v závěru, odpustili jsme si sjezd k Innu a návrat městem, protože počasí zase nevypadalo nejlíp.
Do kempu jsme dorazili poměrně brzy, takže jsme v podvečer mohli ještě obejít střed města pěšky, našli jsme vstup do zdejšího známého kaňonu a trochu nakoupili. Zjistili jsme více o zdejší SOS dětské vesničce, založené jako první už v roce 1949 a o zdejším Pitztal Marathonu, který se tu koná v neděli. Navečer jsme se dohodli, že zítra zkusíme zdejší pobyt o den prodloužit.
2024 ©