Období: rok 2018

Protože vody na úseku pod Katovicemi nepřibylo, rozhodli jsme se nejezdit tam. Ráno jsme po snídani všechno sbalili, naložili do aut a odvezli je na tábořiště Otavský ráj na ostrově u jezu v Katovicích. Zpátky jsme jeli autobusem, protože na vlak bylo daleko. Čekalo nás jen 6 km po řece a bylo opravdu horko, tak jsme nepospíchali a užívali si poslední den na vodě. Zpestřením bylo koupání a občasné přetahování mělčin.  číst dál

Dnes jsme ráno byli v řidičské formě, takže po krátkém plánování jsme dopravili jedno auto na cílové tábořiště u mostu ve Střelských Hoštic. Napadlo mě použít jednu konev s víčky a vymezit místo pro stany, protože se mi tábořiště zdálo malé. Vody podle zpravodajství ubyl centimetr, v praxi se úbytek zdál větší, ale jelo se celkem dobře. Po 3 km jsme dojeli do Horažďovic, kde jsme měli původně končit a po včerejší zkušenosti jsme se hned naobědvali. číst dál

Ráno ožil sousední areál dřevařského závodu motorovými pilami a nakladači, takže slabší spáči měli smůlu. Vzhledem k tomu, že večerní posezení končilo nad ránem, jsme se za volant nehrnuli a obě auta nechali na místě. Vyjeli jsme a hned na úvod si seskočili vorovou šlajsnu na jezu pod tábořištěm. Pak následoval pěkný úsek bez jezů a s tekoucí vodou, mělčinám se celkem dařilo vyhýbat a cesta ubíhala. číst dál

Na letošní vodu jsme neměli připravenou podobnou tutovku s jistým průtokem jako loňský Mosoni Duna. A výběr hodně změnilo sucho, i když naštěstí někde pršelo. Nakonec vyhrála Otava, v užším výběru byly ještě horní Lužnice a Berounka spolu s netradičními Bečvou a Labem. Sjeli jsme se v Sušici na tábořišti,  z klasické sestavy letos chybí Slávek. Přestože je střed týdne,  tábořiště bylo zaplněné, komentoval jsem to, že tu lidí jak na Vltavě,  ale před 25 lety. číst dál

V noci v rozporu s předpovědí pořádně zapršelo, takže jsme se počasí trochu báli, ale černé mraky se postupně rozcházely a občas vysvitlo slunce. Nakonec jsme se rozhodli vyjet na kole východním směrem, ale odjezd jsme odložili až po usušení přístřešků, které jsme včera ráno balili v dešti. Sbaleno bylo před jedenáctou a mohli jsme vyjet, zpočátku opačným směrem, kde se dá dostat na protější břeh Dunaje. Objeli jsme veslařský kanál a konečně obrátili na východ, kde jsme pak najeli na hráz přehrady a přejeli na pravý břeh řeky.  číst dál

V noci pršelo mnohem víc, než předpovídali, ráno stála v trávě voda, mezi našimi karavany tak hluboká, že zatékalo do kroksíků. A předpověď na další dva dny byla ještě horší, takže jsme po krátké poradě rozhodli, že Tyrolsko opustíme a zkusíme štěstí cestou domů. Balili jsme v dešti, v závěru trochu zeslábl, ale během cesty zase lilo. číst dál

Na dnešek připadla konečně horská cykloturistika úplně bez berliček. Čekala nás krátká, ale výživná cesta z Hopfgartenu východním úbočím Glanterer Kogelu o skoro 700 m výše na Kinzlinger Alm. Vyjeli jsme na nás dost brzy v půl desáté, protože na odpoledne věští meteo servery déšť. Ráno bylo krásné s rosou a modrou oblohou, během místy velmi prudkého stoupání postupně mraků přibývalo. Provázela nás všudypřítomná "vůně domova", v očekávání deště farmáři vyváželi biohnojivo na louky ostošest. K tomu pochopitelně spousta ovádů, kteří díky naší nízké rychlosti zvládali přistávat, takže nás rychle donutili k použití repelentů. číst dál

Dnes jsme naposledy přejížděli, tentokrát do Hopfgartenu v Brixentalu. Cestu jsme z větší části už projeli při přejezdu k Zell am See. I na zbývajícím kousku dokázaly obě naše navigace ve shodě spáchat dost zákeřnou zkratku, zahrnující silnici s 15 % sklonem, naštěstí dolů (i na jedničku se muselo přibržďovat). Jinak žádné komplikace, v kempu Reiterhof v bočním údolí Kelchsau jsme se ubytovali hladce a přemýšleli, co budeme odpoledne dělat.  číst dál

Dnes jsme se neshodli na programu, Ježci preferují kolo, Sedláčci pěší. Vyjeli jsme autem společně do Hochfilzenu, kde jsme s Aruš vystoupili, Sváťa se Slávkem pokračovali. Nejdříve jsme vyjeli do známého biatlonového areálu, který sousedí s vojenskou základnou, takže nám nad hlavami kroužil vrtulník Apache a potkávali jsme chlápky v khaki. Ale kluci, co trénovali na tratích na kolečkových lyžích, byli pestrobarevní. Z areálu jsme sjeli kousek zpět ke kouřící továrně (asi na něco stavebního, byly tam velké hromady štěrku) a vyrazili po cyklostezce směrem na Leogang.  číst dál

Dnes jsme chtěli navázat na čtyři roky starou cyklotúru z Krimmlu do Stuhlfeldenu, nakonec jsme začátek posunuli ještě trochu výš do Mittersillu, kolegové lyžníci myslím poznaji místo přesně. Jeli jsme údalím Salzachu střídavě podél řeky či úzkokolejky uprostřed širokého údolí nebo po silničkách po jeho okrajích. Podél hlavní silnice stezka vedla jen pár set metrů. Salzach jsme definitivně opustili až za Kaprunem a obrátili se na sever k Zell am See. číst dál

Dneškem skončil náš pobyt v Imstu, kemp se s námi rozloučil sympatickou o den prodlouženou slevou. Při odjezdu jsem chtěl použít delší, ale pohodlnější cestu kolem sportcentra, ale nepočítal jsem s tím, že tuto ulici uzavřou kvůli Pitztal Marathonu, takže jsme otáčeli a museli prudkou, úzkou a klikatou cestou přes náměstí. Přejezd byl dost dlouhý, téměř 200 km, přibližně půlka po dálnici. Vyjížděli jsme asi dvacet minut po plánované desáté, protože jsme se s Aruš probudili až o před devátou, ale s jedinou zastávkou jsme do kempu u Neubrunnenu v oblasti Zell am See dojeli už kolem půl druhé.  číst dál

Na dnešek jsme přesunuli cyklistiku po Inntal Radweg a protože se nemusí pro auto vlakem, nemusíme vyjíždět od nádraží. Mohli jsme tedy autem s koly zamířit nad Landeck a využít tunel, který cestu do Oberinntalu zkrátí a zrychlí. Zaparkovali jsme v Riedu a po kompletaci kol vyjeli. Stezka převážně klesá, takže kilometry přibývaly, dokud mi v pravém pedálu nepraskla osička. Opravit to nešlo, tak jsme se Slávkem pospichali do Landecku, než v sobotu všude zavřou. číst dál

Ráno jsme si došli do recepce prodloužit pobyt o jednu noc. Pak jsme vybalili hůlky a vyrazili přes město k ústí kaňonu Rosengarten Schlucht. Pár metrů od města začíná opravdu pěkný kaňon s divokou vodou a dobře upravenou stezkou s častými schody a mosty. Dolní část stezky vede střídavě dole i úbočím, horní část nad silničním mostem už spíše nad kaňonem. Nedaleko horního konce stezky je dolní stanice sedačkové lanovky Imst Bergbahn, která nás díky Urlaubkarte zdarma vyvezla oběma úseky až do cca 1900 metrů. číst dál

Předpověď na dnešek byla zatím nejdeštivější, i když srážkové úhrny byly malé. Když jsme ale autem dojeli na Fernpass, platilo to jen napůl, pršelo pořád, ale čim dál víc. Do jedenácti jsme vyčkávali, potom jsme autem sjeli o kus níže na Fernstein, že se zatím projdeme a uvidíme. Pršelo ale zase více, tak jsme zašli do imbissu na svačinu,  dobrou gulášovou polévku nám nakonec doporučil český personál. Stále v dešti jsme přejeli pod zdejší zámek a zvažovali, kam a jestli vůbec se půjdeme projít. Pršet nakonec přestalo, když už jsme se smiřovali s tím, že dnešní pohybové aktivity úplně odpískáme. číst dál

Ráno jsme zaplatili a poprvé ocenili výhody Camping Card ACSI. Sbalili jsme věci a připojili bydlíky k autům, já tak šikovně, že jsem díky nízkým větvím nemohl dopředu kvůli karavanu a dozadu kvůli kolům na střeše. Díky Slávkově nápovědě jsem nakonec vymanévroval, ale náladu mi to nevylepšilo. Když jsme po pár kilometrech tankovali, tentokrát za téměř lidovou mimodálniční cenu, musel jsem složitě vyjíždět opět, tentokrát kvůli zaparkovaným autům. To mě přimělo souhlasit s tím, co nadhodil Slávek, že se nezastavíme v Innsbrucku cestou s karavany, ale vrátíme se tam z Imstu jen jedním autem samotným. Snaha zaparkovat ve velkých městech s karavanem může být náročná a marná. číst dál