Na dnešek připadla konečně horská cykloturistika úplně bez berliček. Čekala nás krátká, ale výživná cesta z Hopfgartenu východním úbočím Glanterer Kogelu o skoro 700 m výše na Kinzlinger Alm. Vyjeli jsme na nás dost brzy v půl desáté, protože na odpoledne věští meteo servery déšť. Ráno bylo krásné s rosou a modrou oblohou, během místy velmi prudkého stoupání postupně mraků přibývalo. Provázela nás všudypřítomná "vůně domova", v očekávání deště farmáři vyváželi biohnojivo na louky ostošest. K tomu pochopitelně spousta ovádů, kteří díky naší nízké rychlosti zvládali přistávat, takže nás rychle donutili k použití repelentů.
Odměnou za fyzickou námahu byly opravdu hezké výhledy, nejprve do údolí Brixental směrem ke Kitzbühelu, potom i více na jih. Je to sice, jak občas vtipkujeme, "furt stejný", ale neokouká se to. Pro mě hlavně to, jak se pohledy postupně proměňují s rostoucí nadmořskou výškou pozorovatele. Po zhruba 8 km jízdy do kopce jsme dosáhli nejvyššího bodu v necelých 1300 m nad mořem. Stoupání nám dalo dost zabrat, takže jsme ještě v lese a potom na lavičce mezi pastvinami pojedli a odpočinuli si. Houstnoucí oblačnost nás ale popohnala, takže jsme se spustili asi 5 km prudkým klesáním a po odbočce vyšlápli krátký protikopeček k hospodě Straubing. Točenému weissbieru jsme neodolali, ale první kapky deště nás opět uvedli do pohybu.
Po krátkém úseku pěšinami jsme dojeli na lesní asfaltku a po ní už bez stálého brždění svištěli zpět do Hopfgartenu. Kousek nad městem jsme dojeli na silnici od Kitzbühelu a z té pak odbočili na už dobře známou cestičku ke koupališti a našim bydlíkům. Déšť houstl velmi pomalu, takže do kempu jsme dojeli celkem suší. Pořádně se rozpršelo, až když jsme se Slávkem jeli dolů do města do pekařství a prší i teď, když v televizi běží večerní zprávy a já končím dnešní článek.
2024 ©