Období: červenec 2017

Cesta zpět domů byla o něco kratší než tam, asi 640 km. Nevybrali jsme si ideální den, na dovolenou vyrazilo půl Rakouska, v dopravním vysílání se neustále opakovalo slovo Urlaubstau, zdržení od desítek minut až po hodiny. My se naštěstí připletli jen do jedné zácpy, kterou zavinily německé hraniční kontroly u Salzburgu. Kolony od hranic totiž dosahovaly až na vnitrostátní dálnici A10, zdržení naštěsti bylo jen asi dvacetiminutové. Jinak byl provoz hustý, ale plynulý, takže za Linzem jsme se rozhodli zastavit se na chvíli v Táboře u mých rodičů. Strávili jsme tam dvě hodiny a po deváté hodině jsme byli doma v Hořicích, kde nás už čekali Jakub s Lenkou a Štěpán se Šimonem. Zírali jsme, jaké udělali kluci za dva týdny velké pokroky.  číst dál

Dnes jsme původně měli jet podél Drávy zpod Lienzu, ale předpověď věštila déšť na ráno i odpoledne. Když ten ranní déšť přesně vyšel, zalekli jsme se a kola jsme zrušili. Jeli jsme do Spittalu na nákupy a pak i procházku po centru města. Velmi zajímavá byla moderní dostavba zdejšího farního kostela. Po návratu místo deště svítilo slunce, hledal jsem proto aspoň zajímavou procházku přímo z kempu. Nedaleko je soutok Möllu a Drávy, mezi oběma řekami je úzký vysoký ostroh, tak jsme se na něj šli podívat. číst dál

Dnes jsme se vrátili k údolní cyklistice, tentokrát podél řeky Möll. Autem jsme dojeli do Winklernu, asi 50 km proti proudu. Zaparkovali jsme celkem snadno přímo nad autobusovým nádražím. Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali na cyklostezku R8, která údolím vede v těchto místech po opačném břehu řeky, ale po necelých 2 km jsme přejeli most a byli správně. číst dál

Na dnešek v noci nepršelo, ráno bylo krásné, ale zdálo se chladnější. Možná jsme jen vstali dříve a sluníčko ještě nestačilo zapracovat. Dnes se vracíme do Rakouska a protože Val di Fassa je na severním konci obklopené horami, strávil jsem půl večera výběrem trasy. Krátké vedou přes vysokohorská sedla, méně strmé jsou zase delší a pod horami klesají níže, k Rakousku pak musí více stoupat. Nakonec jsem zvolil průsmyky, v druhé části mimo hlavní tah a Cortinu d'Ampezzo trochu mírnější variantou na Bruneck. číst dál

Noční déšť je ve Val di Fassa zřejmě pravidlem, ráno byla téměř vymetená obloha a slunce zářilo. My jsme si na dnešek vybrali pro změnu pěší turistiku. Autem jsme zajeli do nedalekého Vigo di Fassa, bohužel stejný úmysl pojalo hodně lidí a na parkovištích bylo plno. Nakonec se nám podařilo zaparkovat na plácku za místní knihovnou a ke zdejší lanovce to ani nebylo daleko. Její velkou kabinou jsme vyjeli na Catinacio do výšky 2000 mmetrů nad mořem, dobrého východiska nepřeberného množství zajímavých tras. číst dál

V noci opět pršelo, tentokrát se bouřka nad ránem po delším kroužení kolem nakrátko usadila přímo nad námi, takže jsme si kromě bubnování deště užili i hromů. Sedla kol jsme měli po včerejšku pod mikrotenem, takže žádné škody. Ráno jsem vezl auto do Cavalese a těsně před parkovištěm Mondeo prohlásilo, že je málo nafty a dojezd činí 0 km. Moc nechybělo a nechal bych si ujet autobus a hledal nejbližší pumpu. Pak mi došlo, že jsme tankovali do plné asi před 250 km, takže jsem jen mrkl, jestli pod autem není louže nafty, prohlásil poplach za falešný a mazal na autobus. Ten stavěl na každém rohu, takže mu 30 km trvalo hodinu a čtvrt. číst dál

V noci byla bouřka, obcházela kolem dokola a nás většinou zasahovala jen okrajem, takže nepršelo příliš silně, zato docela dlouho. A po dešti ještě dlouho kapalo ze stromů, na střeše karavanu je to dost dobře slyšet. A protože norský meteoserver předpovídal déšť i na dnešek poledne a večer, měli jsme trochu obavu. V horách se ale tento typ počasí zřejmě přesně předpovídá těžko, omyl v náš prospěch potěšil, ráno skoro jasno, během dne několikrát oblačno a větrno, ale bez deště. číst dál

Po včerejších 17 km pěšky se dobře spalo, vstávali jsme až před devátou. Podlehli jsme dojmu, že balit k odjezdu už umíme stejně jako se starým dobrým Beyerlandem, vše v poklidu a rychle. Později se ukázalo, že s chybičkami, naštěstí bez následků. Stůl ponechaný na vysoko bych přešel, ale zapomněli jsme zajistit posuvné dveře. Ony se posunují dost ztěžka, což teď pomohlo. Jestli se to do konce této dovolené nenaučíme, budu muset udělat seznam povinných úkonů jako v letadle. číst dál

Protože původní úmysl zařazovat pěší akce na dny, kdy se přesunujeme s karavanem, jsem musel přehodnotit, vypustili jsme jednu MTB trasu a místo ní se vydali pěšky kolem sousedního jezera Lago di Levico. Kolem našeho to nejde, poblíž je moc silnic a málo lesa, k sousednímu je zase kus cesty. Tam jsme zvolili kratší a stinnější cestu přes kopec, potvrdil se bohužel jen ten stín, některé stezky z mapy ve skutečnosti chybí nebo jsou neprůchodné. Chtěli jsme zalesněný hřeben jen přejít po nízkém okraji, ale museli jsme až přes vesnici Tenna v jeho středu. číst dál

Po ne úplně povedeném včerejšku jsme se vrátili ke značeným cyklostezkám a tudíž do údolí. Ráno jsem zavezl auto do Primolana, to je asi 40 km údolím Valsugana o zhruba 200 m níže. Vrátil jsem se náhradní autobusovou dopravou, vlaky tu mají totální výluku, neplatil jsem nic, protože ostatní jízdenky měli a kvůli jednomu se řidiči prodávat nechtělo. Po desáté jsem byl zpět v kempu, takže jsme nevyjížděli o moc později. Nižší fyzická náročnost trasy byla na místě, bylo už přes 30 stupňů. číst dál

Dnes jsme měli v plánu jedinou trasu kategorie MTB se stoupáním přes 900 m, nahoru po staré vojenské cestě a dolů po asfaltce zasekané do úbočí kopců jižně od jezera. Předpovídali horko, nabrali jsme hodně vody a vyjeli připraveni na dlouhé stoupání, po asi 3 km jsme zajeli do lesa, podřadili a šlapali. Bohužel po dalších 3 km přibližně v polovině nejprudší části stoupání byla cesta uzavřena. Padající kameny, které cestu zúžili na pěšinu, zřejmě už představují přílišné nebezpečí. číst dál

Dnes jsme oputili kemp v Lienzu, hodnotíme ho jako velmi dobrý, vybavený, fungující, wifi sice pomalejší a s hotspotovým přihlašováním, ale funkční bez výpadků. Zamířili jsme do Itálie k Trentu, cestou jsme zastavili v Brixenu (Bressanone), podívat se do míst exilu Karla Havlíčka Borovského. číst dál

Dnes jsme ráno autem popojeli pro změnu proti toku řeky Isel, která se v Lienzi vlévá do Drávy. Zaparkovali jsme v 30 km vzdáleném Matrei a na rozdíl od včerejška vyjeli dál proti proudu a ještě k tomu strmě do úbočí, do osady Zedlach jsme na 3,5 km nastoupali 300 m. Do Virgenu to už bylo střídavě nahoru i dolů a pak následoval strmý sjezd po silnici zpět do Matrei. V druhé mírnější polovině předvedl vítr,  co dokáže,  když foukne proti, museli jsme šlapat i s kopce. číst dál

Na první den jsem zvolil nenáročnou trasu na kole z italskeho Dobbiaca neboli Toblachu zpět do Lienzu. Auto jsme zaparkovali u nádraží a pečlivě zkompletovali kola i výbavu, poprvé se často něco zapomene. Celou cestu jsme jeli po Drávské cyklostezce, na začátku je Dráva spíše horský potok, ale rychle sílí a v Lienzi už je to docela široka řeka. Svému jménu dělá čest, dravá je pořád, spád má v teto části velký, takže jsme frčeli s kopce nebo po rovině, do kopce jen opravdu výjimečně. číst dál

Na letošní letní dva týdny s karavanem míříme zhruba do oblasti východních (Rakousko) a jižních (Itálie) Tyrol. Vyjíždíme po mnoha letech zase sami. Dlouho totiž byla ve hře i možnost, že tak dlouhé volno o prázdninách vůbec nedokážeme zajistit. Nakonec to vyšlo, dokonce v obvyklém termínu, ale sladit to se Sedláčky už nešlo. Poprvé jedeme na delší akci s novým karavanem, takže přípravy zabraly více času, ještě se učíme. Navíc stále chybí pár věcí, které jsem si na starém dodělával postupně, třeba fotovoltaika. číst dál