Po ne úplně povedeném včerejšku jsme se vrátili ke značeným cyklostezkám a tudíž do údolí. Ráno jsem zavezl auto do Primolana, to je asi 40 km údolím Valsugana o zhruba 200 m níže. Vrátil jsem se náhradní autobusovou dopravou, vlaky tu mají totální výluku, neplatil jsem nic, protože ostatní jízdenky měli a kvůli jednomu se řidiči prodávat nechtělo. Po desáté jsem byl zpět v kempu, takže jsme nevyjížděli o moc později. Nižší fyzická náročnost trasy byla na místě, bylo už přes 30 stupňů.
První polovina cesty vede širokou a intenzivně obhospodařovanou nivou řeky, strmé hory údolí obklopují, ale jsou dál od řeky Brenta. Projeli jsme pod Levico Therme a mezi kukřičnými lány, ovocnými sady, plantážemi jahod i vinicemi pokačovali údolím. Do vesnic stezka od řeky nezajíždí, společně s řekou zamíří až do města Borgo Valsugana. Tam jsme ve stímu radnice posvačili a pozorovali přitom přípravu lunaparkových atrakcí, o víkendu bude asi pouť.
V další části se údolí zužuje, ubývá zemědělských ploch a stezka alespoň občas krátce vystoupá do úbočí. Dopoledne jsme projeli kolem jednoho "Bicigrilu" přímo na stezce, teď bychom ho už nevynechali, vody máme dost, ale chuť máme na pivo a kafe. Už se rozhodujeme odbočit do vesnice Tezze, když se objeví cedulky ohlačující další bicigril, pivo standardní, preso výborné. Při pohledu na zaparkovaná kola si uvědomuji, jak málo horských kol jsme dnes potkali, silničky jsou absolutně v převaze, což v Česku nebývá ani na takovýchto cyklostrádách.
K autu už zbývalo pár kilometrů, teploměr v autě ukazoval cestou zpět 36 stupňů.
2024 ©