Protože původní úmysl zařazovat pěší akce na dny, kdy se přesunujeme s karavanem, jsem musel přehodnotit, vypustili jsme jednu MTB trasu a místo ní se vydali pěšky kolem sousedního jezera Lago di Levico. Kolem našeho to nejde, poblíž je moc silnic a málo lesa, k sousednímu je zase kus cesty. Tam jsme zvolili kratší a stinnější cestu přes kopec, potvrdil se bohužel jen ten stín, některé stezky z mapy ve skutečnosti chybí nebo jsou neprůchodné. Chtěli jsme zalesněný hřeben jen přejít po nízkém okraji, ale museli jsme až přes vesnici Tenna v jeho středu.
Při sestupu k jezeru jsme se vmísili do velké skupiny dětí z nějakého tábora a několik kilometrů si užívali melodické a hlasité italštiny. Cesta se nám opět o něco prodloužila, když jednu cestu přes potok nad jezerem jsme vůbec nenašli a druhá byla soukromá a zakázaná. Krátce za schůdnou třetí cestou jsme školáky setřásli před sebe menší pauzou a po příchodu zpět k jezeru jsme hned u cesty našli přístup k vodě a příjemně se ochladili. Cesta po druhém břehu po rovině ve stínu pak byla velmi příjemná.
Po příchodu do Levico Terme nás ze stínu a od vody vyhnal plot jakéhosi parkhotelu a hned jsme pocítili rozdíl. U plážového bufetu jsme si vybrali něco z nabídky panini, k tomu pivo Forst a domluvili se, že druhou zacházku do Tenny už nechceme. Kratší cesta ovšem znamenala 5 km na slunci a většinou na asfaltu. Přestože už bylo k páté hodině, byla to sauna, nejhorší to bylo zkraje podél silnice, ale i mezi sady bylo vedro. Ocenili jsme každý závan větru a po příchodu do kempu jsem si naordinoval dlouhou studenou sprchu u bazénu a chvíli lenošení v bublinách. Aruš se do bazénu nechtělo a o bublinách prý nevěděla.
Teď navečer se objevili mraky a pofukuje, v předpovědi nic není, ale lokální bouřka z toho být může. Zítra přejíždíme do Val di Fassa.
2024 ©