Po včerejších 17 km pěšky se dobře spalo, vstávali jsme až před devátou. Podlehli jsme dojmu, že balit k odjezdu už umíme stejně jako se starým dobrým Beyerlandem, vše v poklidu a rychle. Později se ukázalo, že s chybičkami, naštěstí bez následků. Stůl ponechaný na vysoko bych přešel, ale zapomněli jsme zajistit posuvné dveře. Ony se posunují dost ztěžka, což teď pomohlo. Jestli se to do konce této dovolené nenaučíme, budu muset udělat seznam povinných úkonů jako v letadle.
Cesta do Pery, patřící k Pozza di Fassa, nebyla dlouhá, necelých 90 km, ale hodně klikatá a v jednom úseku i dost úzká, naštěstí tam sobotní provoz znamenal hlavně hodně motorek a žádné náklaďáky, jen s autobusy se míjelo natěsno. Když jsme dojeli do Val di Fiemme, provoz významně zhoustl, ale silnice se adekvátně rozšířila a narovnala. Projeli jsme místy známými z lyžařských výprav, pod Alpe Cermis nebo Latemarem a brzy dojeli do kempu Soal, zaměřeného zejména na nastálo obestavěné karavany. Pár volných parcelek ale mají a na jedné už sídlíme my.
Zapomněli jsme cestou koupit pečivo a měli jsme trochu obavu, že v sobotu navečer už nepořídíme, ale na internetu jsme kousek od kempu našli pekařství, které mělo ještě v 16 h otevřít. Vzali jsme si kola a zajeli to prověřit, kromě toho jsme v městečku objevili zdejší verzi Sparu otevřeného denně. Další šlapání na kole jsem už pro dnešek odmítl, lenošíme v kempu. Je tu příjemnější klima, však jsme také přes 1300 m nad mořem, teď navečer už se citelně ochlazuje. A po cyklostezce za plotem kempu jezdí víc MTB než silniček.
2024 ©