Dnes jsme se vrátili k údolní cyklistice, tentokrát podél řeky Möll. Autem jsme dojeli do Winklernu, asi 50 km proti proudu. Zaparkovali jsme celkem snadno přímo nad autobusovým nádražím. Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali na cyklostezku R8, která údolím vede v těchto místech po opačném břehu řeky, ale po necelých 2 km jsme přejeli most a byli správně.
Stezka vedla střídavě po březích a cestách v nivě řeky, jen občas mírně stoupla do úbočí. Kilometry by ubíhaly snadno nebýt čerstvého protivětru, který občas účinně eliminoval mírné klesání. Řeka Möll je hezká divoká voda, ale lodě jsme opět ani nezahlédli. Ani ve slalomovém kanále Flattach nikdo nejezdil, tak jsme se tam na jedné z laviček pro brankové rozhodčí aspoň nasvačili.
U vstupu do kaňonu Raggaschlucht, kterým lze projít nad vodopády po lávkách a schodech, byla otevřená restaurace, které jsme neodolali. Krátce poté se stezka přimkla k hlavní silnici, což se nám moc nelíbilo. Tvůrci stezky to patrně předpokládali, takže využili každé možnosti vzdálit se, takže jsme střídavě supěli do kopce a brzdili s kopce. To se nám taky moc nelíbilo. Naštěstí se stezka časem vrátila k řece.
Ještě jedno občerstvení jsme si dopřáli v sympatickém baru přímo u stezky. Krátce potom jsme podruhé potkali mámu se dvěma kluky na kolech s plnou bagáží. Kluci pozdravili česky a dozvěděli jsme se, že jedou z Blatné do Itálie k moři. Smekám před všemi třemi, před maminkou třikrát. To už jsme byli kousek před cílem, takže za malou chvíli jsme si lebedili v bazénu. A tento text píšu v autobuse do Winklernu cestou pro auto.
2024 ©