Na první den jsem zvolil nenáročnou trasu na kole z italskeho Dobbiaca neboli Toblachu zpět do Lienzu. Auto jsme zaparkovali u nádraží a pečlivě zkompletovali kola i výbavu, poprvé se často něco zapomene. Celou cestu jsme jeli po Drávské cyklostezce, na začátku je Dráva spíše horský potok, ale rychle sílí a v Lienzi už je to docela široka řeka. Svému jménu dělá čest, dravá je pořád, spád má v teto části velký, takže jsme frčeli s kopce nebo po rovině, do kopce jen opravdu výjimečně.
Stezka většinou nezajíždí do vesnic, výjimkou bylo San Candido neboli Innichen, kde nás provedla pěší zónou v centru (nakoukli jsme i do kostela, ovšem skrz mříž). Jinak se cyklotrasa stále proplétá s řekou, silnici i železnicí a dost dlouhé úseky vedou také lesem. Ukazatele u odboček lákají do restaurací i penzionů, přímo na stezce byly hospody dvě. V jednom úseku bylo cyklistů až příliš, několik velkých skupin, pomalých a širokých, naštěstí to netrvalo dlouho.
Počasí vyšlo celkem podle předpovědi, necelých dvacet stupňů a jen dvě přeháňky, jedna za půlkou a druhá v samém závěru. Na cestě jsme jen svačili, takže po návratu jsme si dali pozdní oběd a já šel na vlak pro auto. Lístek jsem si rádoby chytře koupil online, abych si ušetřil zápolení s automatem na nádraží. Jenže pdf ticket se měl dle pokynů vytisknout, a i když máme s sebou leccos, tiskárnu nevozíme. Tak jsem vyčistil displej a nachystal plný jas, ale průvodčímu stačil pohled na tablet, k načítání QR kódu vůbec nedošlo.
Večer jsem zprovoznil externí wifi anténu, abychom mohli využívat zdejší wifi i uvnitř karavanu, venku je totiž večer příliš chladno i na mě. A po dlouhém snažení jsem zaměřil satelit, jde to čím dál hůř. Je dost možné, že moje anténa po několika pádech ve větru už není příliš parabolická.
2024 ©