Dnes jsme ráno byli v řidičské formě, takže po krátkém plánování jsme dopravili jedno auto na cílové tábořiště u mostu ve Střelských Hoštic. Napadlo mě použít jednu konev s víčky a vymezit místo pro stany, protože se mi tábořiště zdálo malé. Vody podle zpravodajství ubyl centimetr, v praxi se úbytek zdál větší, ale jelo se celkem dobře. Po 3 km jsme dojeli do Horažďovic, kde jsme měli původně končit a po včerejší zkušenosti jsme se hned naobědvali.
Po obědě následoval trochu jiný úsek, na 6 km bylo 7 jezů. Ale nebylo tak zlé, jeden jsme seskočili šlajsnou, jeden sjeli po spádové desce, jeden nízký a mělký stupeň dokonce seskočili bokem, i kdyz po uvíznuti a neúmyslně. Zbytek se musel spouštět nebo přenést, ale šlo to vesměs hladce rychle. Až na posledním jezu se nám raft při spouštění zarazil o kámen a zezadu ho zaplavila voda, ale podařilo se nám ho vyprostit a neuplavalo nám nic.
Na tábořišti nás čekala dvě překvapení, někdo nám ukradl konev, ale lidi bylo méně, než jsem čekal. Dovoz druhého auta byl dnes velmi rychlý, jen 10 km po dobrých silnicích. Po koupání a sprchování jsme si na večeři nechali poradit motorest u Vlčků. Na pohled nic moc, ale slušné hotovky a hbitá příjemná obsluha bodovaly naplno. A na závěr jsme u stanu sledovali zatmění měsíce.
2024 ©