Ráno ožil sousední areál dřevařského závodu motorovými pilami a nakladači, takže slabší spáči měli smůlu. Vzhledem k tomu, že večerní posezení končilo nad ránem, jsme se za volant nehrnuli a obě auta nechali na místě. Vyjeli jsme a hned na úvod si seskočili vorovou šlajsnu na jezu pod tábořištěm. Pak následoval pěkný úsek bez jezů a s tekoucí vodou, mělčinám se celkem dařilo vyhýbat a cesta ubíhala.
V Čepici u tábořiště jsme uhasili žízeň a velmi brzy dojeli k Podrabskému mlýnu, kde jsme chtěli bydlet. To nám ovšem nevyšlo, je tam dětský tábor a volně tábořit nelze. Rázem se nám denní kilometráž téměř zdvojnásobila, protože jsme museli až do Velkých Hydčic, navíc bez oběda. Samozrejmě přibylo mělčin, který jsme se nedokázali vyhnout, takže na tábořiště jsme dojeli dost znaveni.
S Vlaďou jsme zhltli párek v rohlíku a mazali na vlak. Dvě zastávky do Sušice netrvaly dlouho, zkratka k tábořišti byla správná a auta na místě. Vhodný most je až v Horažďovicích, takže zpáteční cesta byla trochu delší, ale po dvaceti minutách jsme už budovali přístřeší a těšili se na večeři do místní restaurace. Brzy jsme se ale vrátili ke stanům a hlavně ohništi.
2024 ©