Spalo se celkem dobře, což vzhledem k velmi blízké dálnici mile překvapilo. Až po půl sedmé mě bohužel probudil couvající a tudíž hlasitě bezpečnostně pípající autobus. Zakrátko jsme už pokračovali po A1 směr Salzburg v houstnoucím sobotním provozu. Jednou jsme zastavili ještě před Salzburgem, já natankoval za hříšnou dálniční cenu 1,559 eura za litr nafty. Za Salzburgem jsme pak pokračovali směrem na Innsbruck přes Německo, takže jsme museli přes hraniční přechod, kde SRN podle potřeby obnovuje kontrolu. Ta sice neprobíhala, ale i průjezd upravenými jízdními pruhy zbrzdil dopravu dostatečně, takže jsme si užili první pojíždění v koloně. Druhé následovalo ještě před Rosenheimem kvůli opravám dálnice. Přesto jsme do kempu Aplenparadise Mayrhofen v údolí Zillertal dorazili víceméně podle plánu brzy odpoledne.
Sympatická recepční dost plného, ale hezkého kempu s námi rychle vyřídila formality, vybrali jsme místa a poprvé zbudovali bydlení. Žádné vážné komplikace zatím nenastaly, nic podstatného jsme nezapomněli. Po pozdním obědě jsme tedy mohli vyrazit na pěší obhlídku městečka, centra horní části Zillertalu. Počátkem léta je tu zatím výrazně klidněji než v zimní sezóně, letních aktivit tu ale na turisty čeká spousta, lanovky jezdí, paraglidy létají, půjčovny nabízejí kola i elektrokola. Otázku, zda přepravují i vlastní elektrokola, paní pokladní u lanovky nejprve vůbec nepochopila, takže doufáme, že tu tento problém na rozdíl od Česka nehrozí, elektrokolo si totiž nově pořídil Slávek. Závěrem drobný komentář k fotkám, které najdete ve fotogalerii: Zaujala nás třeba kombinace lékaře a banky (jaké asi bývá pořadí návštěv) a velký plakát propagující produkci sokolníků
2024 ©