Déšť vytrval až do dopoledne, ale nakonec přestal a díky větru celkem rychle osychaly i stany. Nafoukli jsme krásný žlutočerný raft, velká ruční pumpa se ukázala výhodnější než moje elektrické hustítko, chyběla totiž správná redukce. Vypluli jsme raději dříve než "autobusáci", protože ti jedou na plastu a jsou proto výrazně rychlejší.
Řeka je tu na české poměry nezvyklá, nížinná a meandrující, ale vodnatá a rychlá, navíc téměř bez jezů. A na většině délky téměř liduprázdná, což ovšem znamená nedostatek občerstvoven. První byla asi po 13 km při prvním průjezdu kolem vesnice Kimle. Víno měli dobré, ale k jídlu nejvýš čipsy. Před hladem nás ochránily nevelké, ale vydatné vlastní zásoby, konkrétně sáček pistácií.
Kemp následoval po dalších 5 km a téměř hned jsme nastoupili do autobusu a jeli pro auta. Nabídka odvozu busem nám ušetřila složité ranní i odpolední převozy aut a navíc jsme dostali tip na dobrou restauraci na kraji Mosonmagyaróváru a doporuční na výbornou gulášovou polévku, takže nás jelo všech šest. A byli jsme spokojeni a syti.
Navečer jsem na oplátku zajel do Lipotu s jednou maminkou pro včera zapomenuté osušky dětí. Kemp u Kimle je příjemný, takže jsme uvítali, že tu budeme dve noci. Trávník pod stany rovný a měkký, teplá voda ve sprchách a venkovní restaurace přístupná i po zavírací hodině, navíc je na zítřek domluvený hrnec perkeltu na večeři. Na rozdíl od včerejška jsou tu i maďarští vodáci, ale stále jsme ve velké přesile. Večer se zpívalo, kytar několik, hlavně trampské písničky, příjemný večer.
2024 ©