Období: rok 2017

Dnes jsme měli v plánu jedinou trasu kategorie MTB se stoupáním přes 900 m, nahoru po staré vojenské cestě a dolů po asfaltce zasekané do úbočí kopců jižně od jezera. Předpovídali horko, nabrali jsme hodně vody a vyjeli připraveni na dlouhé stoupání, po asi 3 km jsme zajeli do lesa, podřadili a šlapali. Bohužel po dalších 3 km přibližně v polovině nejprudší části stoupání byla cesta uzavřena. Padající kameny, které cestu zúžili na pěšinu, zřejmě už představují přílišné nebezpečí. číst dál

Dnes jsme oputili kemp v Lienzu, hodnotíme ho jako velmi dobrý, vybavený, fungující, wifi sice pomalejší a s hotspotovým přihlašováním, ale funkční bez výpadků. Zamířili jsme do Itálie k Trentu, cestou jsme zastavili v Brixenu (Bressanone), podívat se do míst exilu Karla Havlíčka Borovského. číst dál

Dnes jsme ráno autem popojeli pro změnu proti toku řeky Isel, která se v Lienzi vlévá do Drávy. Zaparkovali jsme v 30 km vzdáleném Matrei a na rozdíl od včerejška vyjeli dál proti proudu a ještě k tomu strmě do úbočí, do osady Zedlach jsme na 3,5 km nastoupali 300 m. Do Virgenu to už bylo střídavě nahoru i dolů a pak následoval strmý sjezd po silnici zpět do Matrei. V druhé mírnější polovině předvedl vítr,  co dokáže,  když foukne proti, museli jsme šlapat i s kopce. číst dál

Na první den jsem zvolil nenáročnou trasu na kole z italskeho Dobbiaca neboli Toblachu zpět do Lienzu. Auto jsme zaparkovali u nádraží a pečlivě zkompletovali kola i výbavu, poprvé se často něco zapomene. Celou cestu jsme jeli po Drávské cyklostezce, na začátku je Dráva spíše horský potok, ale rychle sílí a v Lienzi už je to docela široka řeka. Svému jménu dělá čest, dravá je pořád, spád má v teto části velký, takže jsme frčeli s kopce nebo po rovině, do kopce jen opravdu výjimečně. číst dál

Na letošní letní dva týdny s karavanem míříme zhruba do oblasti východních (Rakousko) a jižních (Itálie) Tyrol. Vyjíždíme po mnoha letech zase sami. Dlouho totiž byla ve hře i možnost, že tak dlouhé volno o prázdninách vůbec nedokážeme zajistit. Nakonec to vyšlo, dokonce v obvyklém termínu, ale sladit to se Sedláčky už nešlo. Poprvé jedeme na delší akci s novým karavanem, takže přípravy zabraly více času, ještě se učíme. Navíc stále chybí pár věcí, které jsem si na starém dodělával postupně, třeba fotovoltaika. číst dál

V propozicích Molina del Pilon je vyklizení do 10 hodin dopoledne. Ráno jsme se tedy celkem brzy vystěhovali z pokojů, ale s likvidací kuchyňských přebytků jsme nijak nespěchali a užívali si pohodlí a bazénu. Úklidová četa se dostavila kolem jedné, ale rychle nám nabidli, že nemusíme spěchat, že přijedou později. Nakonec jsme odjížděli až po druhé hodině. Cestu do Malagy jsme jeli individuálně, my s Lenkou jsme ještě zastavili na drobný nákup před Antequerou. Vrácení aut proběhlo hladce, největší problém byl příjezd k půjčovně, kde jsem si příliš přísně vyložil zakaz odbočení a 20 minut hledal (a našel) příjezd z druhé strany ulice číst dál

Většina účastníků odjela znovu do Sanlucaru na exkurzi do národního parku Doňana,  zahrnující cestu lodí po deltě řeky a jízdu terénním autobusem po dunách s pozorováním chráněných biotopů.  Nezúčastnil jsem se, takže pouze publikuji fotky, z večerní debaty jsem měl dojem, že očekávání nebyla naplněna úplně dokonale. číst dál

Odpočinkový den není přesný název, vlastně jen chyběl společný program. Tím pádem je těžší o dnešku něco psát, někdo se vydal na nákupy suvenýrů a dárků, někdo zůstal u bazénu, vařil se oběd pro všechny. Po výborném obědě se předváděly nákupy, zajišťoval se zítřejší program v Sanlucaru a pokračovalo se v lenošení. číst dál

Při dohadování o středečním programu se poprvé výrazněji projevily nevýhody většího počtu účastníků zájezdu. Spektrum názoru je širší a pravděpodobnost hlubší neshody větší. Nakonec jsme vyjeli kolem desáté do Sanlucaru, ležícího na jihovýchodním okraji delty řeky Guadalquivir, kterou chrání národní park Doňana. Na jeho území lze vstoupit pouze v rámci organizované prohlídky lodí a terénním autobusem. číst dál

Železnici do Olvery začali stavět počátkem 20. století a definitivně to vzdali v 60. letech. V úseku z Olvery do Puerta Serano je z ní dnes cyklostezka, která na 37 km vede přes 30 tunelů a několik viaduktů. Ze mlýna jsme tentokrát vyjeli už po půl deváté a před desátou jsme už přešlapovali před zavřenou buňkou půjčovny na nádraží Olvera. Personál se naštěstí dostavil na zavolání a vydal nám deset kol a několik přileb, Stáňa zůstala pěší. číst dál

Loni jsme nemohli uskutečnit túru na El Toreon, protože v červnu je to zakázané. V květnu je sice povolená, ale velice regulovaná, takže bylo třeba předem požádat včetně jmenného seznamu a obdrželi jsme povolení na formuláři s hlavičkou Junta de Andalúcia. Nakonec ho nikdo nekontroloval, ale pracovníky a auta národního parku jsme potkali. číst dál

S programem na neděli byl trochu problém,  vítr opravdu zesílil hodně,  takže znemožnil koupání i horské túry. Naplánovali jsme tedy prohlídku několika vesniček v pohoří Sierra de Grazalema. Přes Ubrique jsme dojeli do vesnice Benaocaz, kde jsme měli sraz v údajně vyhlášené restauraci Naziri. Hospodu jsme nakonec vyhodnotili jako nezajímavou a raději prošli zajímavosti v okolí.  číst dál

Ráno jsme po snídani zabalili a řidiči se vydali pro auta. Žádné se během čtyř dnů neztratilo, objevili jsme ale několik oděrků, buďto jsme špatně prohlíželi v půjčovně nebo v Seville neumějí parkovat. U bydliště jsme bez skrupulí zaparkovali v zákaz vjezdu, naložili lidi i kufry a vyrazili směr Molino del Pilon. číst dál

Ráno jsme se rozprchli hned po snídani. S Arankou jsme si šli prohlédnout Real Alcaraz. Paláce, patia, zahrady, královská nádhera ve zdejším stylu. Bohužel všechny citrony i pomeranče visely příliš vysoko.Pak jsme na Plaza Encarnacion nejprve shlédli expozici antických vykopávek, odkrytých při stavbě gigantu Metropol Parasol. A potom jsme si na tento deštník (též houbu) vyjeli výtahem a rozhlédli se po okolí.  číst dál

Dnešek začal po snídani návštěvou blešího trhu, kde se prodávalo cokoli včetně gynekologického křesla. Pak už jsme se rozptýlili dle libosti. Já s Arankou jsme zahájili procházkou po kostelech západně od bydliště. Odtud jsme podél zbytku městských hradeb došli k bazilice Macarena a andaluskému parlamentu, což je severně, a půloblouk jsme dokončili na Alameda de Hercules v mexické restauraci. číst dál