Při dohadování o středečním programu se poprvé výrazněji projevily nevýhody většího počtu účastníků zájezdu. Spektrum názoru je širší a pravděpodobnost hlubší neshody větší. Nakonec jsme vyjeli kolem desáté do Sanlucaru, ležícího na jihovýchodním okraji delty řeky Guadalquivir, kterou chrání národní park Doňana. Na jeho území lze vstoupit pouze v rámci organizované prohlídky lodí a terénním autobusem.
V turistickém centru v bývalé továrně Fabrica de Hielo jsme se nedozvěděli příliš nového, takže jsme nejprve zvolili občerstvení v restauraci na pláži. A zvolili jsme dobře, zejména sardinky na grilu byly vynikající a srdečný přístup obsluhy vynahradil úplnou absenci mluvené angličtiny. Následně bohužel opět zklamalo zákaznické centrum, neboť jeho nepřetržitý provoz byl bez varování přerušen, pravděpodobně kvůli začínajícím oslavám svátků vína Manzanila. Městská pláž se pak jevila jako rozumné řešení, voda byla poměrně teplá, ale stále velmi osvěžující.
Pozdě odpoledne jsme pro dnešek definitivně vzdali prohlídku národního parku a rozpustili se do města, které pomalu ožívalo. Připomínalo to velkou pouť, ale mnoho žen všeho věku bylo v tradičních šatech. Kdo vydržel do tmy, viděl více, naše auto ještě zajistilo poslední velký nákup a informace o účastnících zájezdu ve víru tance tudíž mám jen z doslechu.
2024 ©