Ráno jsme si užili proslulou Bohouškovu smaženici a půjčeným mikrobusem jsme se vydali dál od hlavního města. Počasí se změnilo, slunce zářilo na modré obloze. Nejprve jsme zamíříli do Tomaru, malého města asi 150 km severovýchodně od Lisabonu, které bylo sídlem řádu templářských rytířů v Portugalsku. Klášter Řádu Kristova, který po sobě zanechali, patří k nejvýznamnějším evropským památkám, byl zařazen na seznam UNESCO. Před prohlídkou bylo nutno vylepšit pitný režim a pak už jsme jen obdivovali dílo templářů i Bohouškův jako vždy zasvěcený a přitom poutavý výklad.
Z Tomaru jsme pokračovali na známé poutní místo do Fátimy. Cestou jsme viděli mnoho skupinek poutníků, mířících tamtéž. Zjevení Panny Marie, které se tu událo v roce 1917 sem přitahuje množství poutníků, soudě podle ohronující velikosti prostranství jsme my tentokrát viděli jen jeho zlomek. Popularitu Fátimy podpořilo i blahořečení a svatořečení dětí, které zde Pannu Marii spatřili, papeži Janem Pavlem II. Františkem. V horní části prostranství je gigantická bazilika Panny Marie Růžencové v neoklasicistním stylu s centrální věží vysokou 65 metrů z dvacátých let minulého století.
Z Fátimy jsme jeli dále na západ do kláštera Alcobaça. Byl založen na oslavu vítězství nad Maury u Santarému prvním portugalským králem Alfonsem I. ve 12. století. V klášteře Bohouškovi při odborném výkladu viditelně zářili oči, stará gotika prostě dělá divy dodnes. Na náměstíčku u kláštera předváděli tradiční tance, ve stáncích byla k vidění původní řemesla, Karla fascinovala práce brusiče nožů. To byla poslední atrakce sobotního programu, obrátili jsme se na jih k Lisabonu, po příjezdu do garáže napočítal tachometr dnešních 365 km.
2024 ©