Odhad počasí vyšel, ráno bylo chladno se spoustou rosy, ale úplně jasno. Dopoledne sice přibyly nějaké mraky a zvedl se vítr, takže očekávané vedro nenastalo, na kolo jsme si ovšem nic lepšího nemohli přát. Opět jsme nepoužili připravené trasy, abychom nemusel popojíždět autem a prostě jsme vyjeli podle řeky, tentokrát na západ.
Po šesti kilometrech jsme objevili první vodácky zajímavé místo, sjízdný jez u vodáckého tábořiště, lodě však zrovna žádné nejely. Cyklostezka je tímto směrem přírodnější, vede častěji přímo po břehu nebo okrajem lesa, občas se dokonce objeví i krátké prudší stoupání a klesání. Shodli jsme se, že Altmühltal je po cyklistické stránce jasně lepší než Moseltal, ovšem tam zase bylo víno a koštovny.
V Solnhofenu jsme muzeum jurských nálezů jen minuli, takový den je škoda trávit pod střechou. Celkem snadno jsme shodli, že cyklostezka kolem řeky je natolik pěkná, že se dá snést tam i zpět a tak nebudeme experimentovat s výjezdem mimo údolí a pojedeme ještě dál. Nakonec jsme dojeli až do Pappenheimu, prohlédli si mimo jiné oba kostely a povšimli si na Bavorsko neobvyklého uspořádání, luteránský je na náměstí, katolický stranou.
V sympatické pizzerii jsme se pak nebezpečně přiblížili hříchu obžerství, jak pizza, tak špagety byly dost nadměrné. Při pozdním obědě jsme navíc pozorovali výjezd místních hasičů, spíš k požáru než k nehodě, protože sousední stanice záchranky Bavorského červeného kříže zůstala v klidu.
Cestou zpět jsme na jezu zastihli dvě sjíždějící lodě a potvrdili si předchozí odborný teoretický rozbor na základě pozorování ze břehu, kohout pod sjízdným jazykem opravdu skrýval kámen. Na lepším způsobu jeho objetí jsme se neshodli ani my s Aruš, ani kormidelníci obou kánoí, Arančina pravá strana se experimentálně jevila výrazně lepší, ovšem já upozorňuji, že to bylo ovlivněno nestejnou kvalitou kormidelníků.
Ještě musím přiznat, že celou dobu špatně píšu místo, kde sídlíme, správně se jmenuje Dollnstein. Zítra tu končíme, takže den s velmi pěkným počasím na závěr velice potěšil.
2024 ©