Ušetřili jsme nožky stoupání z údolí a na náhorní planinu k hotelu na Alexanderschanzu se vyvezli autem, trasa k hotelu Schliefkopf a zpět byla i tak slušně zvlněná, proti včerejšku ovšem celkem čajíček. Česky řečeno jde o schwarzwaldskou magistrálu, navíc dobře přístupnou autem (viz Schwarzwalder Hochstrasse v pátek), takže na rozdíl od předchozích dnů jsme potkávali spoustu cyklistů i pěších. Když jsme jednu chvíli koukali do mapy, hned se objevil ochotný rádce a pozor, uměl anglicky, škoda, že jsme zrovna nic nepotřebovali.
Trasa poskytuje množství výhledů zejména jihozápadním směrem, škoda opět nevalné viditelnosti, jinak bychom spolehlivě dohlédli naráz do Švýcarska i do Francie. Fotky bohužel za těchto podmínek vycházejí ještě hůř, než pohled na vlastní oči. Posezení na vyhlídkách tak lákala spíše k odpočinku, na jednom z nich partička cyklistů dokonce vesele popíjela bublinky z plastových šampusek.
Na zahrádce restaurace hotelu Schliefkopf jsem použil léty ověřenou objednávku dvou velkých točených piv, slečna servírka přisvědčila, leč přinesla malá a na protesty pokrčila rameny, že nemají velké sklenice. Občas prostě člověku nepomůže ani znalost světových jazyků. Nad prázdnou třetinkou jsem dumal, kam až dnes dojedeme, zakrátko ale rozhodlo počasí za nás, z údolí přišly nízké mraky, začalo poprchávat a my mazali zpět, nešlo odhadnout, co se z toho vyvine.
Večer jsme ještě byli na kole na otočku v Oppenau, takže na ujeté kilometry máme za sebou rekordní den. Ale jestli bude pršet i zítra ráno, zvedneme kotvy (vlastně spíš nožky karavanu) o den dříve, je tu evidentně jiné počasí, než v podhůří.
2024 ©