Ráno jsme na naše poměry brzy vstali, před desátou zamávali Krzystofovi i opravdu milému a docela levnému kempu a vyrazili směr Saarbrücken (vyhodnotili jsme, že stíhat stejný den i Völklingen by byl zbytečný stres). Bezproblémové parkovací plochy pro desetimetrové jízdní soupravy jsou tam bohužel daleko od centra a špatně přístupné na kole, takže jsme postupně vyzkoušeli všechny čtyři tipy na parkování poblíž centra a uspěli až na posledním a ještě tak napůl, bylo to u obchodu s koberci a vyhrožovali odtahem. Vsadili jsme na to, že na poloprázdném parkovišti nás dvě hodinky snesou.
Centrum města se pyšní skvosty zejména barokní architektury, vzhledem k nedostatku času jsme nestihli vidět všechny, ale i tak to byl zážitek, jmenovitě bazilika sv. Johanna, přes obvyklou barokní zdobnost a úctyhodné rozměry působící jaksi jemně, zachytit to na fotce je ale těžké. V jednom z kostelů, kde sídlí muzejní expozice, se ke mně přitočila, jakmile jsem cvakl nikonem, paní z personálu a já samozřejmě očekával zákaz či mastný poplatek. Ó nikoli, pouze s ohledem na zapůjčené exponáty nepřipouštějí jiné než soukromé využití. Hezké, ne?
Na parkovišti bylo naštěstí vše v pořádku a my pokračovali směr Löcherberg ve Schwarzwaldu, což je nejkratší přes Francii. Vyhýbali jsme se placené dálnici a já si vypěstoval alergii na frázi "přijedete na kruhový objezd", absolvovali jsme jich neuvěřitelné množství. Začalo pršet a těsně před cílem se déšť změnil v bouřku, když jsme přijeli ke kempu, byla už naštěstí pryč (nicméně po pár přeháňkách teď už zase vytrvale prší).
Potvrzuje se, že v Německu mluvit little bit anglicky znamená nemluvit skoro vůbec. Naštěstí se i bez angličtiny nakonec domluvím, ne že bych se lepšil v němčině, ale přestávám se za tu hrůzu stydět.
2024 ©