V Německu pršelo úplně stejně jako v Česku, navíc se vrátil nárazový vítr, takže jindy nepříjemný technický limit 80km/h pro karavan se rázem jevil celkem rozumný. Z dálnice jsme si zcela zbytečně odskočili do Ambergu, chtěli jsme tam ve Vodafone Shopu koupit cenově rozumný přístup na internet. Příliš pozdě jsme si totiž uvědomili, že už je neděle a to mají v Německu zavřeny i hypermarkety.
Před Norimberkem jsme ještě na A6 neuváženě minuli pumpu, což nás o kus dál na A3 celkem dost vytrestalo. Autíčko vzhledem k přívěsu a protivětru vykazovalo nadstandardní žíznivost, po pumpě přímo na dálnici ani stopy, nechtěli jsme riskovat, tak jsme po poradě s paní Garminovou sjeli kousek stranou a natankovali.
Další děj jsme z hlediska našeho pohybu v prostoru stále ještě nepochopili, snad to objasní analýza záznamů výše zmíněné paní, zatím nebyl čas. Vynecháme podrobný popis, spokojíme se s tím hlavním, vesele jsme vyrazili po A3 špatným směrem, což nás bohužel stálo 20km navíc a mužskou část posádky značnou část sebevědomí.
Abychom pořád neskuhrali, vzápětí nás paní Garminová brilantně provedla kolem dálniční zácpy, soudě podle délky kolony (asi 15km) nám zřejmě víc než vykompenzovala předchozí ztráty. Ovšem nerovnováhu sebevědomí naopak zvětšila, neboť ženská část osádky právě zastávala funkci řidiče a ověřila si, že to s bydlíkem dokáže i mimo dálnici.
Úplně nejlepší byl závěr dne, za Frankfurtem se začalo vyjasňovat a závěr cesty jsme absolvovali pod téměř jasnou oblohou. Pohled z vyhlídky u Mont Royal (bývalá napoleonská pevnost) těsně před kempem na vinoucí se Mosel neměl chybu. Kemp byl přesně tam, kde jsme ho hledali a zatím splňuje očekávání, místo je nádherné a vybavení vzhledem k ceně bez vady. Jedinou stinnou stránkou je, že se potvrzuje značné riziko nepoužitelnosti angličtiny, paní učitelka Vachudová z přeloučské ZDŠ by zírala, kolik německých slovíček překvapivě zůstalo v paměti i po 35 letech, bohužel se většinou vybavují, až když už nejsou potřeba.
2024 ©