Pokud čtete tento článek z úvodní stránky, můžete mít dojem, že právě jedeme jarní vodu. Není tomu tak, tuto sérii článků publikuji dodatečně, když jsem při obnově ztracených fotografií zjistil, že chybí a v paměti tuto vodu ještě mám. Kolem volby řeky totiž bylo dost rušno, původní plán byl jet po roční pauze opět s autobusovou partou z Hronu, která vyjela na Tiszu k ukrajinsko-maďarským hranicím. Po kontrolním dotazu, jak to tam vypadá, jsme to ale odpískali, moc se jim tam nelíbilo a je to hodně daleko. Jet znovu na Mošonský Dunaj byla snadná volba, protože tam je voda jistá a byli jsme tam jen jednou.
Chtěl jsem projet ty úseky řeky, které jsme před dvěma lety nejeli, takže jsme zamířili do kempu nedaleko Rajky, kterou jsme dosud znali jen jako pohraniční městečko. Kemp je skromný, ale slušný, restaurace funkční včetně jídla, vody v řece dost. Hned jsme se vykoupali, protože bylo horko, voda vypadala stejně jako minule lehce šedozeleně zakalená, tuhle barvu mají nejspíš na svědomí rakouské přítoky, dobře si ji pamatujeme ze Steyru z prvního karavaningu se Sedláčky.
2024 ©