Pondělní program vznikl ze Slávkova momentálního nápadu jet na Štrbské Pleso vlakem s koly a zpátky na kole. Nejprve jsme to nebrali moc vážně, ale po konzultaci s webem Železničnej spoločnosti Slovakia došlo na relizaci. Nejprve jsme sjeli asi 7 km do Liptovského Hrádku po cyklostezce vedoucí přímo kolem kempu. Při koupi jízdenek jsme se snažili získat informace, kde nastoupit do vlaku, ale moc jsme nepochodili. ("Ak má vlak zvláštny oddiel, je označený piktogramom bicykla, ak nie, nastupujte na obidvoch koncoch vlaku.")
Měli jsme společný lístek, tak jsme se sunuli na konec vlaku, ale průvodčí nás uvítala: To ste si zle vymysleli, štyria sa nezmestíte. Sedláčci si tedy dali běh dopředu podle celého vlaku a skončili v lůžkovém vagónu, kde si nemohli sednout. Naštěstí jsme jeli jen čtyři zastávky do Štrby, nabrali jsme ale zpoždění, takže jsme přestupovali cvalem. Poučku o nastupování s koly nešlo u zubačky použít, protože obě koncové plošiny měly zamčené dveře. Naštěstí nebyly vagóny přeplněné, takže jsme nezpůsobili kalamitu, přestože jsme s koly zabrali dost místa.
Na Plese jsme posoudili, jak se změnila známá místa, pojedli u jezera a vydali se na zpáteční cestu.
Nebylo to zdaleka pořád s kopce, jak se původně zdálo, navíc jsem udělal drobnou navigační chybu a zastavil v Podbanském až u parkoviště, když odbočka byla 500 m předtím, takže jsme se vraceli do největšího kopce. Odměnou byla ale půlka cesty po krásné lesní cestě. Dojeli jsme přímo k Žandárovi, čehož jsme hbitě využili, bohužel to znamenalo, že jsem nemohl poslat připravené příspěvky, protože jsem je na kole neměl s sebou.
2024 ©