Dnes (v pátek) nás ráno před šestou vzbudilo zatloukání kolíků a halekání. Vodáci z českého autobusu kolem nás budovali stanové městečko a s naším spánkem si hlavu nedělali. Sice jsme pak ještě usnuli, ale za moc to už nestálo. Po nočních 9 stupních byl nárůst teploty poté, co se slunce dostalo nad koruny stromů, opravdu působivý. Protože děvčata byla na nákupu, vyjížděli jsme až před polednem a to už bylo horko.
Směřovali jsme skrz Prielom s tím, že pod Lesnicí se dohodneme na pokračování.
Z krásně zastíněné cesty jsme pozorovali spousty polských vorů s turisty, sem tam namíchané s vodáky. Zpod Lesnice jsme nakonec dojeli až do Sczawnice, lázeňského městečka na polské straně, a po krátkém výjezdu proti tamějšímu pravostrannému přítoku jsme se vrátili zpět. Tím skončila převážně rovinatá pohoda ve stínu, protože na Lesnické sedlo to byl kopec pořádný a prosluněný. Naštěstí pofukoval sympatický větřík, takže jsme ke kiosku u sedla dojeli všichni celkem v pořádku. Odměnou nám byl krasný rozhled do obou údolí.
Po občerstvení (bez mučení přznávám, že jsem přišel na chuť radleru, ač jsem byl jeho zavilým odpůrcem) následoval rychlý sjezd do Velkého Lipníku a pak pomalejší, ale dlouhý až do kempu, zastavili jsme se jen v Haligovcích na pozdním obědě, Po návratu jsme zbudovali přístřeší, abychom získali nějaký stín, a po práci se odměnili chladnější, ale osvěžující koupelí v Dunajci.
Fotek máme dnes trochu víc.
2024 ©