Ráno jsme zamířili do Sniny, jeli jsme zase jednou mimo dálnici po staré silici číslo 18, po které jsme jezdívali z Prešova, takže vzpomínky byly ještě častější než jindy. Zastávku jsme udělali jen jednu po klikatém stoupání na Branisko, Prešov jsme tentokrát jen projeli a pokračovali po další silnici mého mládí až do Strážskeho a tam odbočili na sever. Kemp u Sniny je v oblasti zvané Sninské rybníky a je také z kategorie postarších, ale celkem příjemných.
V podvečer jsme stihli už jen krátkou procházku po okolí, při které jsme poprvé narazili na nesrovnalosti mezi místním značením a našimi mapami, takže cílovou vyhlídku jsme neobjevili. Jak naznačuje řadová číslovka, potíže s mapami tímto neskončili, ale o tom až příště. Za zmínku stojí ještě zdejší biokoupaliště, kde se voda čistí jen filtry na bázi vodní flóry.
Fotek jsme moc neudělali, několik jich je tady.
2024 ©