Dnešek byl dnem velkého přesunu, museli jsme se s karavany dostat přes hory do údolí Soče, navíc jsme se rozhodli vynechat bližší kemp v Kobaridu a jet až do Soče. Měl jsem pečlivě připravenou objízdnou trasu po širších silnicích, nejprve téměř opačným směrem do Kranje a pak přes hory na Železniki. Ráno jsem cíle vložil do Waze a zkontroloval nalezenou trasu k plné spokojenosti. Pak jsme sbalili, zaplatili a v počínajícím vedru vyjeli. Nejeli jsme po dálnici a poměrně překvapeni jsme překonávali hluboká údolí řek v místech, kde jsem očekával víceméně rovinu.
V Kranji jsme najeli na silnici 210 a užívali si krásné a rovné silnice. Zakrátko jsme sice na silnici 210 zůstali, ovšem z pěkné cesty odbočili, zatím jsme se ale drželi plánované trasy. Vzápětí se však Waze rozhodl ignorovat odbočku na Železniki a vydal se vlastní cestou. Stále ještě nevím, jestli ta plánovaná nebyla ještě horší, ale tuhle jsme bez potíží zvládli především díky minimálnímu nedělnímu provozu. Horší a delší serpentiny byly směrem dolů, takže spojky netrpěly, zato byly žhavé disky kol karavanů, které trvale brzdí i při způsobném brždění auta motorem.
Když jsme sjeli do údolí na pěknou silnici, věděli jsme, že další hřeben už přejíždět nebudeme. Dlouhá série semaforů, rozkopaných úseků a pro karavany velmi nepříjemných hrbolatých úseků nás ale udržela ve střehu. Nestíhali jsme intervaly semaforů, neměli nás rádi ani protijeducí, kterým jsme ubírali ze zelené, ani kolona za námi, které jsme zajišťovali permanentní červenou vlnu. K tomu teplota 32-34 stupňů a zpitomělý Waze, prohlašující silnici z Kobaridu do Bovce za uzavřenou a ženoucí nás přes dva průsmyky do Itálie a zpět. Nenechal jsem se zblbnout, ale přesto jsem v Kobaridu neplánovaně vjel do centra, marně hledal místo k otočení a nakonec ho celé projel, aspoň že Slávek odbočil správně a jen na nás počkal.
Kemp v Soče nás přivítal horkem na horské údolí až nevkusným, ale je pěkný a podařilo se nám narovnat všechna čtyři vozidla do minimálního prostoru alespoň částečně zastíněného. Stačili jsme se už zajít projít k řece a přes visutou lávku, smočit různě velkou část těla v ledové vodě i prověřit, jak točí Laško v kempové hospůdce.
2024 ©