Letošní hlavní výprava s karavanem začíná o 2 týdny dříve než obvykle, protože koncem června do Prahy zavítá Phil Collins a u toho Aruš nemůže chybět. Na cíli jsme se shodli poměrně rychle, my jsme Slovinskem dosud vždy jen projížděli na cestě do Chorvatska a Sedláčci ho sice mají projeté hodně, ale rádi se tam po delším časem vrátí. Spoustu věcí proto nebylo třeba vyhledávat, jmenovitě třeba průsmyky nevhodné pro průjezd s bydlíkem. Pro cestu tam jsme zvolili trasu přes Semmering, přes Graz jsme totiž jeli už mnohokrát, je to kratší a chybějící kus dálnice karavan nezdrží tak významně. Rakousko-slovinský vysoký pohraniční hřeben jsme se rozhodli objet až přes italské Tarvisio. Protože Aranka šla ještě v pátek dopoledne ordinovat, rozdělili jsme cestu na dva dny.
Hned v pátek začaly komplikace, Aruš přetahovala v práci o víc než hodinu, mně se nepodařilo přepnout ledničku v karavanu na plynový pohon na cestu. Sedláčci, kteří vyjeli dopoledne, si užili dopravní zácpu přes celou Vídeň v poledním horku. My z Hořic vyjeli až po třetí, to se ale časem změnilo na výhodu, protože provoz výrazně slábl, D1 jsme projeli plynule a Vídeň jakbysmet, v deset večer jsme už parkovali na odpočívadle u St. Marein za Semmeringem. Díky Slávkově zkušenosti, šikovnosti a vytrvalosti se podařila demontáž, vyčištění a provizorní montáž plynového hořáku lednice i v polních podmínkách. Ledničku, která cestou jela na 12V z auta, tak mohl opět pohánět propan-butan a my kolem půlnoci spokojeně zalehli.
2024 ©