První letní den žádný zvrat počasí nepřinesl, ráno slunce zářilo a předpovědi byly od 24 do 27 nejvýše. Vyjeli jsme na kolech do Čezsoče, z kempu nejprve po silnici a po 4 km přes visutý most na levý břeh. Tudy jsme se vraceli před pár dny, tentokrát jsme si ale vodopád Boka z odstupu prohlédli a vyfotili všichni. Od mostu u Logu Čezsoče jsme ale pokračovali dále po levém břehu po štěrkové cestě, údolí se stáčelo od západu na jihovýchod a z široké nivy u Bovce se opět zužovalo. U mostu nedaleko Srpenice, kde jsme se obraceli zpět, už bylo strmé a zarostlé, k mostu jsme scházeli po schodech, i když je zavěšen dost vysoko nad hladinou.
Dnes jsme si konečně mohli více prohlédnout vodáky v akci, zatím jsme je vídali spíše v kempu a na silnicích. U mostu nad Logem Čezsoče měli vodácké agentury nástupní a školicí místo. Dost mě překvapilo, že i na kajacích byli vidět zřetelní začátečníci. Kromě všemožných kajaků včetně nafukovacích byly k vidění i velké rafty. U mostu pod Srpenicí jsme pak viděli dost různých lodí v akci v proudu, zvlášť zaujaly historicky působící velké otevřené dvoumístné kánoe obsazené jediným člověkem sedícím téměř uprostřed lodi. Seděli v tom vesměs chlapi v našem věku a působili klidně a zkušeně. Co všechno si troufli v otevřené lodi jet, to nevíme.
Vrátili jsme se na most k Logu Čezsoče a zajeli na parkoviště vodopádu Boka, na vyhlídku jsme vyšli pěšky. Zjistili jsme, že je to sice blíž než z protějšího břehu Soče, ale zase není vůbec vidět, kam voda dopadá. Snědli jsme svačinku, vrátili se ke kolům a vyrazili zase jednou pokoušet jízdu po turistické značce. Byl to Alpe-Adria Trail, který nás tu provází celé dva týdny a stejně jako už několikrát se ukázal neprůjezdný, tentokrát naštěstí poměrně brzy vedl po velkých kamenech podél potoka. Možná by to netrvalo dlouho, ale naše odhodlání kleslo k nule a vrátili jsme se k hlavní silnici a zapadli do výletní restaurace. Při objednávce piva nás pobavil číšník sdělením, že jsme se už potkali, ale to byl i on na cyklovyjížďce.
Protože jsme nechtěli jet příliš dlouho po hlavní silnici, zvolili jsme návrat do kempu skoro stejnou trasou, jen poslední dva km jsme jeli po levém břeku a do kempu přešli po lanovém mostě. Obávali jsme se tradiční bouřky po návratu, takže jsme rychle začali balit, zítra totiž odjíždíme a balit mokré přístřešky není dobré. Počasí ovšem překvapilo, slunce stále svítí, i když kola jsou dávno v autech a přístřešky v karavanech. Tím možná končí naše zpravodajství, o zpáteční cestě většinou nenapíšu vůbec nebo se zpožděním, tak uvidíme.
Dnešní fotogalerie
Dnešní trasa
2024 ©