Predpověď deště na dnešek odpoledne vypadala ráno dost nepravděpodobně. Slunce zářilo z modré oblohy a v 9 hodin bylo 25 stupňů. Vyjeli jsme autem proti proudu řeky do Trenty, nejprve jsme nakoupili a pak našli parkování u kempu nad vesnicí. Chvíli jsme hledali cestu na most, který nás přivedl na turistickou stezku lesem proti proudu po pravém břehu řeky. Lesní stín se stále hodil, i když se začaly objevovat první mraky. Po asi dvou kilometrech jsme kus pokračovali po silnici a pak přešli visutou lávku a stoupali prudkým svahem směrem k Vršiči. Kousek jsme sešli protisměrem po silnici a odbočili na silničku vedoucí k chatě u pramene.
Dlouho jsme po ní nešli, turistické značka odbočila k řece a my neúmyslně odbočili ještě o něco níž a pak se zase drápali zpátky do stráně. Kousek od chaty nás značka přivedla zpět na silničku a pak už následovala stezka k samotnému prameni. Náročnost cesty stoupala, před závěrečným úsekem bylo písemné i obrazové varování. Nejhorší byl závěrečný sestup, já to vzdal na dohled cíle, ale nebylo to pro mě. Jiní napohled ještě méně disponovaní i vybavení pokračovali, sandálky na nohách, pejsky v náručí. Výsledek jsme neviděli, šli jsme raději dolů. I když jsme dole seděli a jedli, zdaleka se ještě nevrátili všichni.
Zpátky jsme s ohledem na stahující se mračna šli jednodušší cestou podél silnice, k autu došli sice pod mrakem, ale bez deště. Pořádně pršet začalo kousek před kempem a když jsme přijeli k přívěsům, bylo vidět, že tu pršelo už déle a také dost foukalo, nešla ani elektřina. Vykládali jsme v největším dešti, po chvíli liják zeslábl a nějakou dobu nepršelo vůbec, hluboké louže se vsákly, elektřina naskočila a příjemně se ochladilo, uvidíme, jak dlouho to vydrží.
2024 ©