První celodenní cyklotúra směřovala údolím na západ až do Itálie. Projeli jsme Kranjskou Gorou, kde jsme nakoukli do kostela krátce po nedělní mši. Podél zdejšího lyžařského areálu jsme pokračovali až k obci Podkoreň, kde jsme odbočili na jih do údolí, kde jsme chtěli vidět zdejší mamutí můstek pro lety na lyžích. Hned za odbočkou jsme narazili na poutač labyrintů a nechali se zlákat. Jde sice jen o bludiště naznačená kameny na zemi v lese, ale několik jsme jich prošli. Po lesní cestě stoupající velmi proměnlivým sklonem jsme vystoupali k lyžařským můstkům a chvíli pozorovali trénink na těch menších s umělou hmotou a adrenalinové sjezdy po laně z toho největšího.
Zpět do hlavního údolí jsme sjeli velmi rychle po asfaltové cyklostezce souběžné se silnicí a pokračovali po zdejší páteřní cyklostezce D2 směr Itálie. Tam jsme opět odbočili na jih a prudkým stoupáním po silnici, naštěstí nepříliš frekventované, jsme dojeli ke dvěma jezerům Lago di Fusine. Nad horním z nich jsme si dali pivo, bohužel lahvové, a vydali se na protější okraj údolí hledat lesní cestu zpět do údolí. Přitom jsme museli vyjet ještě kus nad jezero, což vedlo k hlasitým protestům. Cesta se ale brzy sklonila dolů, bohužel nás ale dovedla o několik kilometrů dále a pár metrů níž, než jsem plánoval. Nicméně po cyklostezce vedoucí evidentně po zrušené železnici jsme se celkem rychle vrátili do Slovinska a po stejné trase jako ráno zpět do kempu.
Tam jsme kromě obvyklých činností zvládli ještě dokončení opravy hořáku naší lednice (Slávek - úspěšně) a pokus o opravu Arančiny trvale přibržďující přední brzdy (já - neúspěšně). Lednice zapaluje a hoří, brzda sice nepřibržďuje, ale špatně brzdí. Zavzdušnila se hydraulika a zamastily destičky, jet se na tom dá, ale není to ono. Zítra naštěstí nejedeme na kolo, tak je čas na nápravu.
2024 ©