Druhá část cesty proběhla hladce, kolem poledne jsme už budovali první tábor v kempu Špik v Gozdu Matuljek kousek za Kranjskou Gorou. První den zejména já zjišťuji, co nemám (kolíky na stojan satelitu), co nemůžu najít (náplasti na ještě doma nařízlý prst) nebo co neumím (najíždět moverem na vyrovnávací klíny). Vše se ale zdárně vyřešilo, rezervní kolík půjčený od Slávka stačí, náplasti mají děvčata a moveru pomohla lidská tlačná síla. Mohli jsme proto ještě dnes vyjet poprvé na kolo, vybrali jsme údolí vedoucí pod průsmyku Vršič.
Do Kranjske Gory vede frekventovaná asfaltová cyklostezka mírně, ale vytrvale do kopce, v první části údolí až k prvnímu mostu nad jezerem Jasna jsme museli i do kopce ač neradi po silnici, stezka pro pěší po břehu řeky se ukázala pro kolo nevhodná. Dále už pokračuje značená MTB trasa pestrého profilu se štěrkovým povrchem. Některá stoupání byla hodně výživná a štěrk, který sem přináší řeka Pišnica, hodně hrubý nebo hluboký. Kousek před posledním stoupáním zpět k silnici se nám podařilo přejet odbočku a sjet notný kus špatně do údolí, ale raději jsme se vyšplhali zpět a dojeli k silnici v místech, kde začínají husté serpentiny s galeriemi.
My jsme ale zamířili po silnici dolů dlouhým a zpočátku až překvapivě prudkým sjezdem do Kranjske Gory a stejnou stezkou zpět do kempu. Cestou jsme se zastavili na Laško pivo a společnou velkou pizzu v hospodě přímo pod cyklostezkou. Příjemná a rychlá obsluha, domluva pomalou češtinou, celkem příznivé ceny a vstřícnost k cyklistům. U stezky stojan na kola a odtud schůdky přímo do zahrádky. První výjezd celkově hodnotíme jako sice časově krátký, ale docela obsažný, počasí krásné a hory nádherné.
2024 ©