Ježci na cestách

Dnešní a závěrečný úsek je ten, kterým jsme předloni začínali. Ráno jsme se přepravili s raftem do vesnice Máriakálnok, kde jsme trávili na skromně vybaveném, ale stinném a uklizeném tábořišti první noc. Jedno auto jsme odvezli zpět do Kimle, ostatní nafoukli a připravili raft, takže jsme se ještě před polednem vydali na řeku. Nevýhodou dnešního úseku je pouze jediná občerstvovna až krátce před cílem. Ale s tím jsme počítali a během cesty často čerpali z vlastních zásob. Počasí stále perfektní, ba až příliš horké, dala se tušit blížící bouřka, během dne však nepřišla. číst dál

Pro dnešek jsme vybrali úsek Mecser - Dunaszeg, který na předloni projetou část řeky navazuje. Tábořiště by mělo být u Dunaszegu, což je po řece asi 70 km, silnice sice příliš nemeandruje, takže nejkratší cesta měří jen 45 km, my zvolili 60 km částečně po dálnici. Dlouhá cesta bohužel neměla očekávaný efekt, tábořiště bylo přímo hnusné, tráva žádná nebo suchá, vybavení téměř nulové a nepořádek značný. Po krátké poradě jsme se rozhodli, že splouvání nových úseků odpískáme a uchýlíme se do dobře známého a na zdejší poměry luxusního kempu Kimle. číst dál

Ráno jsme odvezli jedno auto k mostu u Feketeördö, kde je před dvěma lety vyzkoušený, komplikovaný, ale možný přístup s raftem. Letos jsme tu úsek nezačínali, ale končili. Druhým autem jsme se oba šoféři vrátili a mohli vyjet na vodu. řeka tu teče rozvážně, ale pořád, takže denní úsek jsme ujeli docela brzy. Pravda je, že jsme se nezdržovali v hospodách, protože tu žádné nebyly. Ale dopřáli jsme si koupání, bylo opět velmi teplo. Ke konci mě trochu překvapilo, že řeka proti mapě a kilometráži vynechala jeden meandr, takže jsme se u cílového mostu ocitli dost nečekaně. číst dál

Pokud čtete tento článek z úvodní stránky, můžete mít dojem, že právě jedeme jarní vodu. Není tomu tak, tuto sérii článků publikuji dodatečně, když jsem při obnově ztracených fotografií zjistil, že chybí a v paměti tuto vodu ještě mám. Kolem volby řeky totiž bylo dost rušno, původní plán byl jet po roční pauze opět s autobusovou partou z Hronu, která vyjela na Tiszu k ukrajinsko-maďarským hranicím. Po kontrolním dotazu, jak to tam vypadá, jsme to ale odpískali, moc se jim tam nelíbilo a je to hodně daleko. Jet znovu na Mošonský Dunaj byla snadná volba, protože tam je voda jistá a byli jsme tam jen jednou. číst dál

Abychom využili čas i půjčený mikrobus, udělali jsme si dnes ještě menší výlet do Sintry, asi 30 km západně od Lisabonu. Nad městem se tyčí maurský hrad, ale my jsme v Sintře navštívili Národní palác původem z 15. století, ktarý sloužil jako královská rezidence až do 19. století. Absolvovali jsme celou prohlídku, nahlédli do kostela Igreja de São Martinho, prošli se až ke kašně Fonte da Sabuga a cestou zpět poobědvali ve stinné zahradní restauraci. I dnes bylo počasí krásně slunečné, na úvodní deštivo jsme už úplně zapomněli. Ze Sintry jsme pak jeli přímo na letiště, vrátili mikrobus a odletěli zpět do Prahy. číst dál

Ráno jsme si užili proslulou Bohouškovu smaženici a půjčeným mikrobusem jsme se vydali dál od hlavního města. Počasí se změnilo, slunce zářilo na modré obloze. Nejprve jsme zamíříli do Tomaru, malého města asi 150 km severovýchodně od Lisabonu, které bylo sídlem řádu templářských rytířů v Portugalsku. Klášter Řádu Kristova, který po sobě zanechali, patří k nejvýznamnějším evropským památkám, byl zařazen na seznam UNESCO. Před prohlídkou bylo nutno vylepšit pitný režim a pak už jsme jen obdivovali dílo templářů i Bohouškův jako vždy zasvěcený a přitom poutavý výklad. číst dál

Na rozdíl od včerejška jsme se dnes pohybovali hlavně v Belému západně od centra města, tudíž poblíž našeho bydliště v Ajudě. Počasí se trochu vylepšilo, sice bylo stále zamračeno, ale pršet přestalo. Začali jsme prohlídkou kláštera Mosteiro dos Jerónimos s impozantním kostelem Igreja de Santa Maria de Belém. Hustota turistů pochopitelně významně vzrostla, opravdu bylo na co se dívat. Při pohledu na obrovské rozměry s do detailu propracovanou výzdobou si uvědomujeme, že dnes už něco podobného může vniknout jen těžko.  číst dál

Hlavní atrakcí dne bylo velké oceanárium úplně na opačné straně města na severni straně východního pobřeží, takže cesta tam pomocí MHD byla delší a hlavně komplikovanější. Ale stálo to za to, strávili jsme tam skoro dvě hodiny a nacvakali stovky fotek (pak jsme je pracně skoro všechny smazali). Pár vzorků hladinové fauny, ale hlavně spousty té vodní, návštěvníci uprostřed akvária a kolem žraloci, rejnoci a mnoho dalších. A to jsme úplně vynechali další, přírodnější expozice, ke kterým vozí návštěvníky kabinová lanovka. Poblíž oceanária je zajímavý park s originálními fontánami. číst dál

Ráno jsme si užili komfort bydlení, hlavně terasu do zahrady, je zastřešená, takže šedé mraky a déšť nevydily. Autobusem z blízké zastávky jsme dojeli do centra na Praça dos Restauradores (Náměstí Obnovitelů), kde jsme si v informačním cetntru opatřili nějaké turistické výhody a nedaleko nasedli na Elavator da Gloria (Výtah slávy), zdejší krátkou, ale proslulou obdobu petřínské lanovky, která nás vyvezl na vyhlídku nad zahradami Sao Pedro de Alcantara. Odtud je hezky vidět na starou čtvrť Santa Maria Maior a také jsme tu našli zahrádku a vylepšili si dešťovou náladu kávou a vínem. číst dál

Pokud čtete tento článek z úvodní stránky, můžete mít dojem, že se právě touláme po okraji kontinenntu.  Není tomu tak, tuto sérii článků publikuji dodatečně, když jsem při obnově ztracených fotografií zjistil, že jsem ji před třemi lety nedokončil. číst dál

Nad ránem začalo drobně pršet a pršelo pořád, chvílemi dost intenzivně. Předpověď říkala, že tak bude celý den a od včerejška nám neuschly věci, některé nemáme rezervní. Plán jet znovu od Suchdola, který jsme včera večer zvolili jako logisticky nejsnadnější, jsme v tom dešti raději opustili. A zítra má pršet také, takže zvolit náhradní program a doufat, že zítra stany usušíme, by bylo dost naivní. Ač neradi, museli jsme sbalit mokré věci a zamířit k domovům. Ještě jsme se společně stavili na oběd ve Staré Hlíně a pak už jsme se rozloučili.  číst dál

Předpověď počasí se příliš nelišila od včerejší, skutečnost docela ano. Vyjížděli jsme pod sluníčkem, ale brzy se nebe zatáhlo. Stačili jsme přenést raft kolem padlého stromu, kde s problémy projížděly plastovky a začal liják. Schovali jsme se pod vrbičky, ale bouřka byla delší a začaly padat i drobné kroupy. Nemělo smysl moknout pod stromem a mrznout, tak jsme raději vyjeli znova do proudu. Déšť zeslábl a brzy jsme se i zahřáli. Řeka byla zapadaná stromy a průjezd byl úzký a klikatý. Proud táhl pod větve a s hůře ovladatelným raftem jsme tam často skončili taky. Až před rozvodím se to zlepšilo a počasí také, převlékali jsme se na sluníčku.  číst dál

Ráno bylo krásně, ale než jsme vstali, posnídali a přichystali se, už zase se chystal déšť. Přejeli jsme oběma auty do Suchdola, nafoukli raft a začalo pršet. Když jsem otáčel auto před odjezdem, prověřil jsem neúmyslně, co čtyřkolka Kuga dokáže. Neviděl jsem velký kámen před pravým předním kolem a než jsem si to uvědomil, Kuga ho hbitě přejela. Pod práh se už ale nevešel, takže se odjezd trochu zkomplikovcal, ale poradili jsme si. Když jsme se jedním autem vrátili zpět, šli jsme se schovat na polévku do hospody, na řeku jsme vyjeli až po pů jedné.  číst dál

Letos byste si asi řekli, že vody je všude dost. A ono ne, tedy ne všude. Bylo, ale není. Když jsem před týdnem zahájil výběr letošní řeky, šlo ještě jet úplně všechno, i vzácná Stvořidla na Sázavě, i Ohře, kam jsme letos chtěli jet. Během týdne však v Čechách téměř nepršelo a oba tyto cíle klesly pod limit. Takže jsme vybírali mezi Otavou a Lužnicí a nakonec zvolili za cíl Majdalenu na horní Lužnici. Letos tu asi odbydlíme všechny noci, začalo zase pršet a tak bude rozumnější nechat stany stát na místě. číst dál

Před odjezdem domů jsem zaznamenal ojedinělý, ale nepříjemný kaz na štítě rakouských kempinků. Už předchozí chování paní recepční a zřejmě majitelky nebylo zrovna zdvořilé, úsečné něměcké věty, rezolutní a zbytečné příkazy, tykání. Její manžel mi na rozloučenou nejdřív napařil 25 eur za čipový klíč (v ceně do 10 eur), který zmizel ze sprchy, kde ho Aruš zapomněla. Když jsem se dožadoval uvedení tohoto poplatku na vyúčtování, tvrdil, že to software neumí. A když jsem chtěl buď potvrzení nebo peníze nazpět, začal na mě řvát, že není programátor. Your behavior is absolutely unacceptable, vysoukal jsem ze sebe v šoku, on připsal cosi nečitelného na vyúčtování a já už radši šel. To jsou situace, kdy člověk lituje jazykové nevýbavy.  číst dál