Ráno bylo krásně, ale než jsme vstali, posnídali a přichystali se, už zase se chystal déšť. Přejeli jsme oběma auty do Suchdola, nafoukli raft a začalo pršet. Když jsem otáčel auto před odjezdem, prověřil jsem neúmyslně, co čtyřkolka Kuga dokáže. Neviděl jsem velký kámen před pravým předním kolem a než jsem si to uvědomil, Kuga ho hbitě přejela. Pod práh se už ale nevešel, takže se odjezd trochu zkomplikovcal, ale poradili jsme si. Když jsme se jedním autem vrátili zpět, šli jsme se schovat na polévku do hospody, na řeku jsme vyjeli až po pů jedné.
Hned krátce po výjezdu jsme pochopili, v čem bude letos Lužnice jiná. Nadbytek vody rychleji podemílá břehy a stromy padají do řeky. Některé se dají objet, ale pár se muselo přetahovat, často nad hlubokými tůněmi. Časem se naše schopnosti v tomto oboru lepšily, ale první kilometry trvaly dlouho. Bylo chladno, na koupání letos asi nedojde, chvílemi pršelo, ale ne moc intenzivně. Konečně jsme uviděli potrubní most, za kterým už následuje vražedný jez Pilař, kde jsme přenesli raft a kráčeli na pozdní oběd do zdejší milé restaurace. Ve zbytku cesty už byl jen jeden strom a jeden divočejší stupeň, takže na Majdalenu nám to už dlouho netrvalo.
2024 ©