Období: květen 2018

Celkem jsme kráným krajem urazili asi 200 km (z toho asi 10 km pěšky) a nastoupali asi 3500 m (z toho asi 400 pěšky). Pořádající Matušáci o nás pečovali vzorně, od volby ubytování přes přípravu tras a stravovacích bodů až po zajištění stravování v Petrovicích. Děkujeme.  číst dál

Poslední šestý den jsme konečně zase vyjížděli do kopce, jak se sluší. Tentokrát jsme vyjeli protisměrem trasou, kterou jsme se vraceli z Rejvízu, tedy na Heřmanovice. Odtud jsme ale pokračovali jihovýchodně dolů přes Spálené a Komoru do Holčovic, kde jsme poobědvali v restauraci Zlatá Opavice. Po obědě stále po silnici a stále s kopce na severovýchod do Hynčic, kde jsme odbočili na silničku vedoucí do kopce na sever. Za Valdštejnem jsme vjeli do lesa a po krásné svážnici dojeli do stejného místa jako včera nad Jindřichov. A stejně jsme také pokračovali přes zastávku v hospodě U Pepana zpět doi Petrovic.  číst dál

Pátý den jsme opět zahájili jízdou po silnici s kopce až do Arnultovic, teprve tam jsme se pustili do terénu. Stinným lesem jsme dojeli ke kratičkému úseku po hlavní silnici a vzápětí jsme odbočili na Pitárné a stále pokračovali východně na Dívčí Hrad. Tam jsme obrátili směr jízdy na jihozápad a dorazili do Liptaně, kde jsme v restauraci poobědvali. Silnici jsme opustili v Třemešné a převážně lesy jsme se na severozápad přiblížili Jindřichovu, kam nás dovedl prudký sjezd. Nemohli jsme minout restauraci U Pepana a domů jsme se tentokrát snažili maximálně využít místní silničky. číst dál

Čtvrtý den jsme pro změnu dali pěší túru na blízký kopec Biskupská kupa. Nachází se na polské hranici mezi Petrovicemi a Zlatými Horami a je na něm mimo jiné bufet a rozhledna. Nahoru jsme šli nejkratší a tudíž strmou cestou (400 výškových metrů na necelých 3 kilometrech) a smutně pozorovali nové rozsáhlé holiny na zdejších hřebenech. Po krátkém posezení a doplnění tekurin i výživy jsme sešli k parkovišti v nejvyšším bodě silnice a domů se vrátili trasou, kterou jsme první dva dny vyjížděli nahoru. Stejný výškový rozdíl jsme sešli na více než dvojnáisobné vzdálenosti. Výhodou bylo, že jsme se vraceli kolem restaurace Hájenka, kam bychom stejně šli na večeři.  číst dál

Třetí den jsme vyjeli po silnici dolů do Jindřichova a odtud k polské hranici. Mířili jsme k městu Prudnik, kde jsme se zastavili v občerstvovně u sportovního areálu. Na oběd jsme se ovšem přesunuli zase na druhou stranu hranice do Bartultovic. Po jídle jsme se kousek vrátili a po polské straně jsme se podél hranice vraceli. Když jsme dojeli na cestu, po níž jsme do Polska dopoledne vjeli, pokračovali jsme opačným směrem k Petrovicím. Ovšem pochopitelně se zastávkou v hospodě U Pepana, to bylo jasné. číst dál

Druhý den jsme po stejné trase jako včera dojeli do Zlaých Hor a zamířili po silnici na Rejvíz. Jen v začátku nejprudšího stoupání nad Dolnímk Údolím jsme na chvíli silnici opustili, abychom ušetřili naše plíce alespoň části výfukových plynů. Na Rejvízu jsme bohužel museli vynechat Mechová jezírka, protože tam nesmí kola, a po celkem dobrém obědě v nepříjemně plné hospodě u parkoviště jsme opět svištěli s kopce na jih do krásných lesů. Na silnici jsme se vrátili před Heřmanovicemi a za nimi jsme ji zase opustili. Po úzké a rozbité asfaltce jsme vyšplhali na hřeben, odkud už následoval sjezd zpět do Petrovic číst dál

(Technická poznámka Během pobytu v Petrovicích jsem stihl publikovat jen fotogalerie, až po devíti měsících jsem se odhodlal dopsat i texty.) číst dál

Ráno jsem bazén a saunu absolvoval opět sám, Kája nechtěl vozit v kufru mokré plavky. Vychutnali jsme si poslední hotelovou snídani a naložili bagáž do mikrobusu. Chvíli jsme hledali pumpu, kde by brali hotovost, a pak zaparkovali skoro jako včera u náměstí Svobody. Už bez předem daného plánu jsme brouzdali starým Tallinem, hlavně po místech, která jsme v sobotu vynechali nebo ošidili. Zopakovali jsme kávu u radnice a Bohoušek prolezl několik starožitnictví. číst dál

Na dnes jsme si naplánovali pro změnu pobyt v přírodě, konkrétně v národním parku Lahemaa východně od Tallinnu. Předtím ale musely dámské účastnice zájezdu ukojit nakupovací pudy, muži mezitím racionálně zajistili nápoje na večer. Náhodou jsme díky tomu na náměstí Svobody vyslechli velmi dlouhou zvonkohru z věže kostela sv. Jana. Sešli jsme se krátce po poledni, navzájem si předvedli a pochválili nákupy a zamířili tentokrát k východu. Krajina je tu méně bažinatá a mnohem osídlenější. číst dál

Ráno jsme se v bazénu sešli už dva s Kájou a zpestřili jsme si ho i saunou, ale jen zlehka, se saunováním na úvod dne nemáme žádné zkušenosti. Snídat jsme šli o čtvrt hodinky později, protože včera bylo zkraje nepříjemně plno. V pokrmech už se vyznáme, oblíbené jsou třeba některá rybí pochoutky nebo pečené slané i sladké koláče. Krátce po snídani jsme se sešli u našeho Opelu Vivaro a vyjeli směr Tartu, necelých 200 km jihovýchodně od Tallinnu. číst dál

Ráno jsem se navzdory hodinovému časovému posunu vzbudil brzy, takže jsem mohl využít možnosti ranního bazénu, nikdo další z naší partičky se nepřidal. Sice mělký (110 - 120 cm), ale dlouhý (18 m) bazén byl skoro prázdný, takže se plavalo velmi pohodlně. První hotelová snídaně proběhla jako obvykle ve znamení průzkumu, co asi na kterém podnose je a jak to chutná. Potom nastal čas prověřit, jestli je historické jádro Tallinnu opravdu tak kouzelné, jak tvrdí bedekry. Bylo chladno, větrno, ale alespoň svítilo slunce. číst dál

Na Nový rok jsme si v Hořičkách domluvili, že se po dvou příjemných Silvestrech se stejnou partou vypravíme na prodloužený květnový víkend do Estonska. Podobných akcí mají za sebou více, takže přípravy proběhly hladce a prakticky bez našeho přičinění, zajistili jsme si jen letenky, které už měli koupené. Do Tallinu to bohužel nejde bez přestupu, letí tedy se s polským LOTem přes Varšavu.  číst dál