Ráno jsem bazén a saunu absolvoval opět sám, Kája nechtěl vozit v kufru mokré plavky. Vychutnali jsme si poslední hotelovou snídani a naložili bagáž do mikrobusu. Chvíli jsme hledali pumpu, kde by brali hotovost, a pak zaparkovali skoro jako včera u náměstí Svobody. Už bez předem daného plánu jsme brouzdali starým Tallinem, hlavně po místech, která jsme v sobotu vynechali nebo ošidili. Zopakovali jsme kávu u radnice a Bohoušek prolezl několik starožitnictví.
Na letišti jsme trochu komplikovaně hledali, jak vjet zpět na parkoviště půjčovny, ale podařilo se. Vrácení auta proběhlo bez komplikací, na letišti jsme nejprve u bufetu vyjedli denní menu, potom jim zase nestačily zásoby půllitrů. Holt osm Čechů, to už je síla. Do Varšavy jsme letěli stejným Bombardierem, let proběhl hladce, zato přestup díky vzdálenému gatu poněkud ve stresu, abchom nakonec v letadle čekali na opožděný přípoj z Bukurešti. Portfolio letadel jsme si rozšířili o turbovrtulový Bombardier Dash 8 Q400.
Do Prahy jsme doletěli v pořádku, totéž bohužel neplatilo pro náš úplně nový kufr, který byl přepravou poznamenán tak, že jsem ho napoprvé na pásu nepoznal a nechal projet. Na podobné příhody jsou u reklamací evidentně zvyklí, takže zdržení papírováním nebylo velké, doufám, že materiálně proběhne reklamace stejně hladce. Rozloučili jsme se, vyzvedli auto z parkoviště a ještě před půlnocí byli doma v Hořicích. Díky Lubošovi za organizaci a stovky kilometrů za volantem a všem za milou společnost.
2024 ©