Ráno jsme se v bazénu sešli už dva s Kájou a zpestřili jsme si ho i saunou, ale jen zlehka, se saunováním na úvod dne nemáme žádné zkušenosti. Snídat jsme šli o čtvrt hodinky později, protože včera bylo zkraje nepříjemně plno. V pokrmech už se vyznáme, oblíbené jsou třeba některá rybí pochoutky nebo pečené slané i sladké koláče. Krátce po snídani jsme se sešli u našeho Opelu Vivaro a vyjeli směr Tartu, necelých 200 km jihovýchodně od Tallinnu.
Cesta vede zčásti po dálnici, zbytek po pěkné státovce mimo obce. Kolem silnice velmi řídce osídlená rovina, lesy, pole i louky často podmáčené, takže jsme rádi, že komáří období ještě nezačalo. Zhruba v polovině jsme zastavili na kávu v restauraci umístěné v bývalém větrném mlýně nedaleko Adavere. Příjemná a rychlá obsluha i dobrá cena opravdu potěšily, pokračovali jsme dobře naladěni. V Tartu jsme hladce našli parkoviště nedaleko centra a mohli začít s prohlídkou tohoto přibližně stotisícového univerzitního města.
Nejstarší pobaltská univerzita tu byla založena roku 1623, dnes studenti tvoří sedminu obyvatelstva. V městě je spousta zajímavých muzeí, jejichž prohlídku pochopitelně stihnout za den nejde. Prošli jsme si alespoň starou astronomickou observatoř, z jejího ochozu byl sice rozhled omezen stromy, ale jinak expozice dalekohledů a dalších přístrojů byla hodně zajímavá. Hezkým parkem jsme došli až k historickým budovám univerzity.
Dominantu univerzitního areálu, impozantní torzo gotické katedrály, jsme zhlédli na návrší Toomemägi. Stavba pochází ze 13. století, většina je pobořena, část byla později přestavěna na univerzitní knihovnu, dnes muzeum. Studentské vězení, o kterém jsme se dočetli a chtěli jej navštívit, bylo bohužel neplánovaně zavřeno. Kolem Andělského a Ďábelskeho mostu jsme z návrší sešli do města a zahnali hlad a žízeň návštěvou asijské restaurace.
Po obědě jsme si obhlédli luteránský kostel sv. Jana, zmiňovaný už roku 1323 a známý terakotovými soškami na fasádě. Prošli jsme náměstí s hezkou budovou radnice i přilehlé uličky a došli až na most přes řeku Emajögi. Po nákupu kapalin na večer byl pomalu čas k návratu. Na zpáteční cestě jsme se ve větrném mlýně zastavili znovu a tentokrát si dali navrch sladké i slané pečené dobrůtky. Do našeho tallinského hotelu jsme se vrátili skoro za tmy.
2024 ©